Hoch
Mluvil jsem tu už o klukovi, včera jsem pohovořil o chlapech a chlapcích a dnes je na řadě další slovo skoro téhož významu, totiž hoch. Slovník spisovného jazyka českého o výrazu hoch říká, že je to "nedospělá nebo dospívající osoba mužského pohlaví, chlapec, mladík, mládenec," a že stejně jako výrazy kluk a chlapec můžeme slovo hoch použít i jako označení pro muže vůbec a také pro nápadníka či milence.
Přestože od podstatného jména hoch lze utvořit zdrobněliny hošík, hošíček, hošek, hoša, hošánek a hošan, z nichž některé dnes mají pejorativní nádech, už samo slovo hoch je vlastně zdrobnělina, expresívní domácká zkrácenina. Dříve než hoch v češtině byla slova holobrádek, holeček a také holec a holomúdec, která všechna pojmenovávala nedospělé osoby mužského pohlaví, protože kluci, chlapci a hoši měli na rozdíl od mužů a chlapů holé tváře a brady, nedospělým můžům nerostou vousy ale ani chlupy na jiných místech těla. Ano, v základu slova hoch je všeslovanské přídavné jméno holý, v tomto případě ve významech bezvousý, nechlupatý.
Do blízkého jazykového příbuzenstva hocha patří kromě holečka, holenka a holobrádka také holka, což je poněkud hrubší pojmenování dívky, tedy dámského protějšku nedospělých kluků, chlapců a hochů. Také v tomto případě jde o holost, ne ovšem o tváře, tady jde o zmíněnou holost na jiném místě těla. Jak decentně napsal Pavel Eisner ve své Češtině poklepem a poslechem: "Kdyby se tomu slovu rozumělo podle jeho původu, nedalo by se ho ve slušné společnosti užívat."
Ostatně podobně jsou na tom i dívky. Jejich dnešní pojmenování vzniklo ze staročeského dievka, tedy děvka. K dnešnímu rozlišení významu mezi dívkou, děvkou a třeba děvečkou došlo až později. Všechna tato slova pocházejí ze staročeského děva, což je slovo, jehož vznik je poněkud záhadný. O čemž si povíme v pondělí, kdy se také vrátím k hochům a holobrádkům.
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
