Hřebík
Dnes zase jednou o výrazu, který je jen a jen český. V žádném jiném jazyce, snad prý s výjimkou jednoho slovinského nářečí, se toto slovo ve významu používaném v češtině nevyskytuje. Mám na mysli slovo hřebík, o němž Slovník spisovného jazyka českého uvádí, že je to "tenký kolíček, většinou kovový, na jednom konci zašpičatělý, na druhém opatřený hlavičkou".
Slovník kupodivu nepíše, k čemu se tyto "kolíčky" používají, tak to pro pořádek dodám já, i když nepředpokládám, že by někdo funkci hřebíků a hřebíčků neznal. Používají se ke spojování různých materiálů a také se zatloukají například do zdí, aby se na ně dalo něco pověsit. Říkal jsem, že slovo hřebík existuje jen v češtině, ale neřekl jsem tím, že tento výraz v češtině vznikl. Nevznikl, pochází z praslovanského žerbj, které například v ukrajinštině dostalo podobu žéreb, ve slovinštině žréb a ve slovenštině žreb. Ano, my, co si ještě pamatujeme slovenštinu jako normální součást našeho běžného života, víme, že slovenské žreb znamená los a třeba žrebování je losování. Ve staré češtině to slovo dostalo podobu hřěbí a z ní se pak vyvinula slova hřeb a hřebík, které ovšem s losy a s losováním nemá nic společného.
O tom, jak to přišlo, že slovo původně a ve všech ostatních jazycích znamenající los se v češtině vyvinulo do zcela odlišného významu hřebík, odborníci mluví opatrně. Nejspíš tu jde o vnější podobu. Losy našich předků snad prý byly jakési hůlky nebo snad třísky a na ně se vruby a různými značkami zaznamenávala jména losovaných. Třískami podobného tvaru, jaký měly dávné žreby či hřěbie, se pak také spojovaly různé materiály. Pojmenování losu přešlo na tyto spojovací prvky, a to tak, že úplně, zcela se takříkajíc přemístilo, a pojmenování pro losy jako "prostředky k náhodnému rozhodnutí něčeho" naši předkové museli převzít z němčiny. O slově los řeknu pár dalších slov ještě zítra.
Náměty, dotazy a připomínky mi můžete posílat na e-mailovou adresu michal.novotny@rozhlas.cz
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
