Klíště a encefalitida
Pomalu končí léto a k létu v posledních letech patří klíšťata. A ke klíšťatům nemoci zvané klíšťová encefalitida a borelióza neboli, jak se jí také říká, Lymeská či Lymská nemoc. Popovídáme si na toto neveselé téma; zajdeme do jazykového zákulisí všech zmíněných pojmenování.
Klíště je slovo všeslovanské, v praslovanštině znělo klěšč, rusky se tento roztoč jmenuje klešč, polsky stejně, Slovinci mu říkají kléšč a staří Čechové ho nazývali klíšť. Původ má tohle slovo stejný jako kleště, obě pocházejí ze slovesa, které znamenalo svírat, mačkat, tisknout a z něhož snad vzniklo i sloveso klestit ve významu osekávat, ořezávat, prorážet cestu. Takže klíště je asi jazykově příbuzné s klestím.
Encefalitida je zánět mozku. Koncovka -itida, latinsky -itis, v medicínských termínech vždycky informuje, že tu jde o zánět. Encefalon je polatinštěné řecké pojmenování mozku, přičemž řecké enkefalon je slovo složené z předpony en- ve významu uvnitř a základu kefale, hlava. Mozek je prostě to, co máme uvnitř hlavy. Řecké pojmenování hlavy kefale souvisí s latinským pojmenováním stejné části těla, s podstatným jménem caput, od něhož v češtině máme až snad nepřehlednou řadu odvozených takzvaných cizích slov. Z latinského caput, hlava, jsou například slova kápo, kaprál, kadet, kapitán, kapitola, kapitál, kapuce, kapota, dokonce i kapilára, tedy céva a také skleněná trubička tenká jako vlas; souvislost je v tom, že vlasy rostou na hlavě. S latinským caput, řeckým kefalon, a tedy s encefalitidou, jsou jazykově, původem příbuzná dokonce i tak nepodobná slova jako šéf a šapitó, která jsme přejali přes francouzštinu - zde se původní k změnilo na š. Ale to už se dostáváme příliš daleko od roztoče česky zvaného klíště a nemocí jím přenášených. Zítra se k tématu vrátím boreliózou.
Náměty, dotazy a připomínky mi můžete posílat na e-mailovou adresu michal.novotny@rozhlas.cz
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
