Lůza

Než se podíváme, jak Slovník spisovného jazyka českého popisuje význam obou výrazů, měli bychom si povědět, která ze dvou variant psaní a výslovnosti prvního z nich je takříkajíc správná. Zda lůza vyslovováno dlouze a psáno s kroužkovaným ů, nebo luza vyslovováno a psáno krátce. Obojí je správně, v psaní a výslovnosti slova lůza se nedá udělat chyba. Ještě podotknu, že kroužek nad ů ve slově lůza je tak trochu mimo pravidla. Obvykle se kroužek nad u píše jen v českých slovech, lůza spolu s blůzou jsou jakousi výjimkou.

Michal Novotný

A teď slíbený význam. O lůze Slovník spisovného jazyka českého říká: "deklasované složky společnosti... hanlivě chudina; chátra, sebranka, chamraď, holota, sběř." A slovo chátra pak vysvětluje na vlas stejnými slovy, tedy "deklasované složky... atd. Slova lůza a chátra jsou, aspoň podle tohoto slovníku, absolutní synonyma, není mezi nimi vůbec žádný významový rozdíl. Podstatný rozdíl mezi nimi je však v jejich původu. Jak jsem před chvilkou naznačil, lůza je cizí, tedy přejaté slovo. Chátra pak je slovo české, dokonce jaksi téměř úplně české, vyskytuje se jen v češtině a ve slovenštině. Slovo lůza přešlo do češtiny už před delší dobou, jeho dnešní podoba však není příliš stará. Ještě v Jungmannově slovníku se vyskytovalo i v podobách louza, hlůza a hluza. Původ má s největší pravděpodobností ve středohornoněmeckém los, volný, zbavený, všeho, svévolný. Jak píše Pavel Eisner ve své Češtině poklepem a poslechem, německé loses Volk znamenalo "lid nevázaný, rozpustilý". Jak se stalo, že slovo lůza má v češtině ve srovnání s německými výrazy posunutý význam směrem k větší razanci, že se stalo až nadávkou, vysvětluje také zmíněný Pavel Eisner, ale o tom, a také o původu slova chátra, až zítra.

Náměty, dotazy a připomínky mi můžete posílat na e-mailovou adresu michal.novotny@rozhlas.cz