Paroháč podruhé

Začnu historkou, kterou uvádí profesor MUDr. Antonín Doležal, DrSc., ve své skvělé knížce Zakázaná slova aneb (ne)pikantní jazykověda. Podle ní prý existoval jakýsi smilný feudál, který měl silný zájem o manželky svých poddaných. Smilný, ale fair. Za to, že byli pohaněni, dával manželům svedených žen místa hajných i s hájovnami označenými parožím. Kdo měl na domě parohy, byl nejspíš oklamaný manžel, tedy paroháč. Tato historka se skutečným původem druhého významu paroháč nemá nic společného, je zjevně vymyšlená až post. Už proto, že se týká výhradně parohů, přičemž úsloví stejného významu a stejné pojmenování pro klamané manžely mají i tam, kde parohy a rohy nerozeznávají, kde pro ně mají jedno slovo, jak jsem o tom mluvil včera. V řečtině, v latině, v italštině, ve francouzštině, ve španělštině, v němčině, tam všude nasazují rohy a muži tam bývají roháči.

Michal Novotný

Takže nejspíš je to tak, jak se píše ve Slovníku české frazeologie a idiomatiky, že rohy i parohy jsou v mýtech mnoha národů symbolem síly a plodnosti a že nasazení parohů ve slovním spojení a označení klamaného muže slovem paroháč je vlastně ironické. Skutečné, ale tajné parohy má vlastně žena, ty zjevné avšak jen zdánlivé klamaný muž. Možná jste si všimli, že ve výčtu jazyků, kde mají také paroháče nebo vlastně roháče, chyběla angličtina. V ní se oklamaným manželům říká cuckold, což doslovně přeloženo by mohlo znít jako kukačkáč, eventuálně okukačkovaný. Jde ovšem o pověstné zanášení vajec do cizích hnízd, jak je praktikují kukačky, a tím se, podle Angličanů, podobají nevěrným ženám.

Náměty, dotazy a připomínky mi můžete posílat na e-mailovou adresu michal.novotny@rozhlas.cz