Popel na hlavu
Podvakrát jsem tu teď mluvil o slovech souvisejících s výrazem popel, k čemuž mě inspirovalo slovní spojení sypat si popel na hlavu. Probral jsem slova popel, popelavý, popelit se, popelnice a Popelka a k úsloví, kterým to všechno začalo, se dostávám až dnes. Už jsem říkal, že slovy posypal si hlavu popelem označujeme skutečnost, že někdo přiznal svou chybu nebo přímo vinu, že se kál, že svého činu litoval, a to veřejně. Povíme si dnes, co má vina, kání se, lítost společného s popelem a hlavou.
Patrik Ouředník v knížce o slovech, rčeních a úslovích biblického původu Aniž jest co nového pod sluncem píše, že za rčení o sypání si popele na hlavu vděčíme princezně Tamaře, kterou podle Druhé knihy Samuelovy její nevlastní bratr Amnon podvodně vylákal do pokojíku, pak ji zneuctil a vyhnal z domu. "Tedy posypala Támar hlavu svou popelem..." píše se v knize Samuelově. Vilém Schneeberger v jiné knížce o biblických rčeních, nazvané Začneme u Adama, uvádí další místa v Bibli, kde se sypaní popele na hlavu vyskytuje. V knize Ester například, když se Mordokaj dozvěděl o plánech na vyhlazení Židů v Perské říši, "roztrhl svůj šat, oblékl žíněné roucho a posypal si hlavu popelem". Také Daniel, podle Proroctví Daniela proroka, když uslyšel, že Jeruzalém má být za sedmdesát let v troskách, vyhledal Boha s prosbou o smilování "v žíněném rouchu a popelu".
Jak vidět, ve starozákonních dobách byl popel symbolem zármutku. To proto, že jen popel neboli prach zůstává, když je něco zničeno nebo když někdo zemře. Prach jsi a v prach se obrátíš a v popel Hospodin obrátil města Sodomských a Gomorských. Se zármutkem, hlavně v případě smrti někoho blízkého, měli staří Židé, spojenou i pokoru, pokoru před majestátem smrti. Zde můžeme hledat kořeny toho, že dnes úsloví posypat si hlavu popelem spíš než zármutek vyjadřuje lítost a pokoru. Dodejme, že popel na znamení zármutku a pokory si nesypali jen staří Židé, stejný zvyk měly i další starověké národy, například staří Egypťané, jak dokazuje jedna náhrobní kresba v Beni Hasanu: ženy si na ní při pohřbu sypou na hlavy prach a popel.
Náměty, dotazy a připomínky mi můžete posílat na e-mailovou adresu michal.novotny@rozhlas.cz
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
