Běhání se vám dostane pod kůži. Stačí 3 měsíce, říká trenér

12. březen 2015

Chce to jen pár maličkostí. Rozhodnout se, dát si cíl a směrovat k němu, vstát, i když se mi nechce a vydržet. Po třech měsících už bez toho nemůžeme být, pochopitelně v ideálním případě. Takový je hrubý odhad osobní statistiky z trenérské praxe Libora Hrubého, sportovního kouče, který nám v pořadu Třináctka Plus radil, jak si do života naordinovat pravidelné běhání, nebo alespoň rychlou chůzi.

„Když začínáme úplně z nuly, je dobré začít velmi pomalu. Říct si, kolik uběhnu za týden a pak si postupně přidávat. Je také důležité, v jaké kondici zrovna jsme. Je nutné si hlídat tepovou frekvenci a tělo opatrně zvykat na změnu. Před samotným během je dobré se trochu rozcvičit a lehce se protáhnout. Na začátku klidně začít s běháním 1x až 2x týdně, hned to nepřepálit a klidně takhle vydržet 2 měsíce, pomalu klusat, nebo rychle chodit, střídat to. Postupně můžete běhání zvyšovat až na 3x až 4x v týdnu a dát si i vyšší cíl. Po světě je spousta cílů, maratony, půlmaratony," směje se Libor Hrubý.

Běhat je lepší ráno

Lepší je běhat po ránu, po lehké snídani a mít s sebou vodu na pití, ale když můžete až odpoledne či večer, tak to nevadí. Je to rozhodně lepší, než nedělat nic a sedět.

Kvalitní oblečení a hlavně obuv jsou také velmi důležité, ale na začátku to jde i bez nich - a třeba za odměnu po dvou měsících si pořídíme opravdu kvalitní boty, které jsou u běhání nejdůležitější.

Běh či rychlou chůzi můžeme kombinovat i s jízdou na kolečkových bruslích, které je ale nutné dobře ovládat, hlavně s nimi umět bezpečně zabrzdit.

Skvělá je také chůze v terénu s holemi, hlavně pak na horách, kdy hole při sestupu ze svahů pomáhají odlehčit kolenům a zádům. Pomáhají i s posilováním rukou.

Nejdůležitější je pravidelnost

Když zjistíme, že se naše kondice zlepšuje, máme i větší radost nejenom z pohybu, ale ze života vůbec, odplavíme stres, probudíme k životu endorfiny a možná zjistíme, že už bez pohybu také nemůžeme být a že by i ten půlmaraton nemusel být z kategorie sci-fi, jak se nám na začátku zdálo.

autor: Ivana Navrátilová
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.