17. listopad 1989: Romové, pojďte s námi! A my jsme šli, vzpomíná Ladislav Baláž

18. listopad 2018

Tisíce lidí v ulicích, trikolory připevněné na kabátech, česká hymna zpívaná všemi generacemi a boj za svobodu a demokracii občanů tehdejšího Československa. Jak historické události 17. listopadu z roku 1989 prožívali Romové? Vzpomíná Ladislav Baláž.

„Na ČT1 byly zprávy, a tam ukazovali, že policie zasahovala proti studentům, ale to bylo den potom. Manželce říkám: „Něco se děje, tak se dívej na zprávy a odpoledne jsem doma ze šichty.“ No a pak už jsem kontaktoval kluky z přípravného výboru ROIky.“

Tak Baláž vzpomíná na první okamžiky, kdy se o převratu dozvěděl z médií. Okamžitě ho napadlo založit ROIku, tedy Romskou občanskou iniciativu. Mimochodem jedinou romskou stranu, která se doposud dostala do Poslanecké sněmovny.

„Po směně jsem sedl do auta a jel jsem do Bílovce, kde jsem sháněl Janka Horvátha. No a tam jsme se setkali a začali jsme říkat, co se bude dít a jak. Už jsme taky věděli, že to půjde k horšímu s Romy, takže jsme všem říkali, aby ti, co nemají dokončené školy, aby si udělali nějakou večerní školu a tak.“

Ladislav Baláž

„Napsali jsme Emilovi Ščukovi. Ten nás pozval do Prahy, tam jsme připravovali dokonce i romský sjezd, kde se potom volili zástupci Romů a celý výbor.“

Ladislav neváhal a začal společně s ostatními plánovat, jak by mohla fungovat jediná romská politická strana.

„Víte, majorita volala: „Romové, pojďte s námi“, my jsme do toho šli. Únor, březen roku 1990 se zvolil výbor a já jsem dostal na starost kulturu, romskou kulturu jsem zastupoval. Byl jsem tajemníkem za okres Karviná. Jezdil jsem do Prahy a vnímal jsem, že se něco mění k dobrému, ale když se rozdělila republika v roce 1993, tak všechno šlo do úpadku. Romové si museli vyřizovat občanství a veškerá komunita, naše, která tady žije, začala nadávat: „Jak budeme jezdit na Slovensko? Tam budou hranice…. Jak budeme vyřizovat pasy anebo občanství?“

Ztráta iluzí

Ve chvíli jednotného postoje občanů tehdejšího Československa za svobodu a demokracii nikdo netušil, že za pár let dojde k jeho rozdělení. To Romům přineslo nemalé potíže se získáním českého občanství. Jednou z nich byla i Helena Gáborová:

Helena Gáborová

„Pro Cigány to byl problém, protože když se jejich rodiče narodili na Slovensku, tak museli mít i oni slovenské občanství. Nechápali jsme, proč, když jsme se narodily jako děti už tady v Čechách. Prý kvůli tomu, že se rodiče narodili na Slovensku. Museli jsme mít nejen slovenské občanství, ale i trvalý pobyt. Já ho měla tady i na Slovensku. Měla jsem pas i občanku a tam byl trvalý pobyt Humenné, i když jsem tam v životě nebyla. Ale musela jsem to tak mít. Když jsem se na úřadech ptala, proč to tak je, tak mi říkali, že kvůli mamince, protože se tam narodila. Museli jsme to tak mít rok, nebo půl roku, potom se to nějak změnilo, už to tak nemuselo být. Tak jsme si vyřídili české občanství.“

„A když jsem šla k doktorovi, musela jsem to zaplatit. Neměla jsem tu v tu dobu nárok na nic. A to jsem se narodila tady v Česku. Rozdělení Československa tak pro mě bylo dost zklamání.“

autor: Rena Horvátová
Spustit audio