„Chybí lidé, kteří mají politickou odvahu udělat finální krok k odškodnění všech žen, kterým se to stalo,“ říká o problematice nucených sterilizací aktivistka Gwendolyn Albertová
O nucené sterilizaci romských žen se v českém prostředí naposledy intenzivně diskutovalo v roce 2015. Tehdejší ministr pro lidská práva Jiří Dienstbier uvedl návrh zákona, který by obětem nedobrovolné sterilizace umožnil získat odškodnění. Vláda ale s návrhem nesouhlasila a tato problematika dodnes zůstává nevyřešená.
„Mně se to stalo v 90. roce, kdy jsem měla druhý císařský řez. Bylo mi tehdy 21 let. A při tomto zákroku mi udělali sterilizaci. Vůbec jsem nerozumněla tomu, co to je. Chtěla jsem se to dozvědět. Šla jsem na úřad a zjišťovala jsem, proč mi to bylo provedeno, nebo jestli je za to nějaká finanční kompenzace. Sprostě mě vyhodili ven a nikdo mi nic neřekl,“ takto popisuje svůj osobní příběh paní Elena Gorolová, jedna ze stovek protiprávně sterilizovaných žen. Dnes již 15. rokem stojí v čele spolku žen postižených nucenou sterilizací. Elena se ale do dnešního dne nedočkala omluvy od lékařů.
„Žádný lékař se mi neomluvil. Jen v roce 2009 za Fischerovy vlády nám bylo vyjádřeno politování. Nám ženám ale tohle nestačí. Setkala jsem se také s personálem ve vítkovické nemocnici, kde se mi to stalo. Byla tam paní doktorka, která byla přítomná u mého porodu. Sdělila mi, že kdyby o tom byla více informovaná, tak by se mi to nestalo. To byl pro mě velký šok, protože jsem si vždycky myslela, že lékaři jsou ti, kteřé vědí, co dělají, a věřila jsem jim.“
Nucené sterilizace byly v Československu uzákoněny v roce 1971, jejich zrušení nastalo až v roce 1993
V komunistickém Československu byla nucená sterilizace uzákoněná v roce 1971. Šlo o praxi, která programově cílila na romské ženy a ženy se zdravotním postiženým. Byla zrušena až v roce 1993. Přesto v praxi nedobrovolné sterilizace několik let nadále pokračovaly. Aktivistka za lidská práva Gwendolyn Albertová tuto problematiku již dlouhodobě sleduje a pomáhá poškozeným:
„Řekla bych, že to, co chybí, je, aby byly lidé, kteří tomu rozumí a kteří mají politickou odvahu udělat finální krok k tomu, aby byly odškodněny všechny ženy, kterým se to stalo. To, že drtivá většina obětí, o kterých víme, jsou Romky, není vůbec žádným důvodem pro to, aby se vláda měla vyhýbat tomu tyto ženy odškodnit. Před 14 lety tu pořád byly pochybnosti, jestli tyto ženy nelžou. V dnešní době se už takové pochybnosti tolik nevyjadřují. Bohužel si mnoho lidí myslí i to, že už je to vyřešená věc, protože některé ženy tady v Česku podaly žalobu a někam s tím vším došly. Lidé si myslí, že už je to všechno vyřešené, ale není.“
Gwendolyn Albertová během těchto let společně s Elenou Gorolovou vypovídaly před několika výbory OSN a také v Radě Evropy pro lidská práva. Nicméně v Česku stále nemůžou získat pro toto téma politickou podporu. Podle Gwendolyn Albertové je podobná situace i na Slovensku.
„Slovensko už bylo před Evropským soudem pro lidská práva čtyřikrát. To je ale smutné, protože to znamená, že stále musí některé ženy trávit 10 let u slovenských soudů než dorazí do Strasbourgu. A strasbourgský soud posílá na Slovensko zpět poselství, že toto není v pořádku.“
Téma nucené sterilizace v Československu postrádá také nezávislé akademické bádání. Proto se tento týden za podpory Pražského fóra pro romské dějiny pořádaly workshopy a diskuse zaměřené na argumentaci ospravedlňující nucené sterilizace romských žen v Česku a Československu a také na kompenzaci obětem.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
