Historie13. října  2018 v 11:20  

Dříve měli vlastní poslanecký klub, nyní jen 13 zastupitelů. Jak se daří Romům v politice?

Romové měli vlastní poslanecký klub. Dnes jen 13 zastupitelů - Foto: Martin Svozílek

Romové měli vlastní poslanecký klub. Dnes jen 13 zastupitelůFoto: Martin Svozílek

V krajských volbách lidé zvolili třináct zastupitelů z řad romské menšiny. Na kandidátkách pak bylo minimálně 150 Romů. Zatímco na komunální úrovni tak nejpočetnější národnostní menšina v Česku své zastoupení má, v nejvyšší politice ji nereprezentuje už dvacet let nikdo. V devadesátých letech přitom působila řada romských poslanců. A v Občanském fóru měla Romská občanská iniciativa (ROI) dokonce svůj poslanecký klub.

V krajských volbách lidé zvolili třináct zastupitelů z řad romské menšiny. Na kandidátkách pak bylo minimálně 150 Romů. Zatímco na komunální úrovni tak nejpočetnější národnostní menšina v Česku své zastoupení má, v nejvyšší politice ji nereprezentuje už dvacet let nikdo. V devadesátých letech přitom působila řada romských poslanců. A v Občanském fóru měla Romská občanská iniciativa (ROI) dokonce svůj poslanecký klub. 

Už o půl roku později jeho strana kandidovala v prvních svobodných volbách, a to pod hlavičkou Občanského fóra. V Československu pak další dva roky působilo osm romských poslanců. 

Ščuka po letech pro Radiožurnál hodnotí, jaký význam mělo jejich zvolení pro celou tehdejší společnost: „Jejich role jednak byla historická tím, že to byli první poslanci vůbec v zákonodárném parlamentu nejen v České republice, ale vůbec v Evropě. Historická i v tom, že měli svůj poslanecký klub. Interpelovali ministry, vládu, premiéra. Já jsem si vzpomněl na takový příklad – interpelaci Ondřeje Gini, předsedy poslaneckého klubu ROI, který interpeloval v roce 1991 ministra vnitra Tomáše Sokola kvůli vraždě Emila Bendíka v Klatovech a ptal se, co vláda udělá v případě, kdy došlo k rasistické vraždě mladého Roma.“ 

Zástupci Romské občanské iniciativy pracovali podobně jako ostatní poslanci na obnově tehdejšího Československa. Zároveň ale měli vlastní agendu: dosáhnout uznání romské národnosti. 

„Na to se nedá zapomenout. To byla pro nás i pro Romy taková událost, že se mohli dostat do Parlamentu, kde mohli přispět k rozhodování, co dál s republikou – jak budovat svobodu, demokracii. Náš požadavek byl docílit toho, aby byla romská národnost uznána v České republice Ústavou, což se nám podařilo. Bylo deklarováno, že i Romové jako etnikum se berou podle atribut, jako mají národy. Máme svoji vlajku, hymnu. To byl dobrý počin,“ vzpomíná jeden z tehdejších zákonodárců Zdeněk Guži. 

Neúspěch v roce 1992 

V dalších volbách v roce 1992 kandidovala Romská občanská iniciativa jako samostatná strana, ale neuspěla. 

Guži tehdy o křeslo v parlamentu ani neusiloval. „Nekandidoval jsem já ani ostatní kolegové. Protože jsme se rozhodli, že půjdeme cestou každý zvlášť – možnost podnikatelské činnosti a tak,“ doplňuje. 

Nyní je Guži v penzi a minulý víkend v komunálních volbách neúspěšně kandidoval za ČSSD v Havlíčkově Brodě. 

„Byli jsme ve Federálním shromáždění, České národní radě a Slovenské národní radě. A všude jsme propagovali program hospodářského, sociálního rozvoje Romů. Já si myslím, že to byl nejkrásnější pocit, jakého jsme mohli dosáhnout, protože do té doby Romové nemohli o sobě rozhodovat, nemohli navrhovat věci, které potřebovali jako národnostní menšina. A tím, že se dostali do těchto tří parlamentů, tak se konečně Romové mohli seberealizovat,“ vzpomíná na svou práci v nejvyšší politice další z tehdejších poslanců Gejza Adam. Momentálně pracuje jako učitel Střední umělecké školy v Košicích. 

Ani na Slovensku dnes nepůsobí žádný romský poslanec. Adam se však - coby předseda Strany romské koalice – pokouší o návrat do nejvyšší politiky. Jeho cíl je, aby Slovensko mělo poprvé v historii aspoň jednoho romského ministra. 

Strach z Romů 

Jednou z posledních zástupkyní Romů v české sněmovně byla na přelomu tisíciletí Monika Horáková (dnes Mihaličková), zvolená na kandidátce Unie svobody. 

„Kromě jiného jsem třeba navrhla novelu školského zákona, která v té době v sobě skrývala určitý druh diskriminace. A to takový, že děti, které prošly zvláštní školou, si nemohly ze zákona podat přihlášku na střední školu. Vzhledem k tomu, že velká část dětí byla umísťována do zvláštních škol, tak to pro nás – jako pro romskou menšinu – byl velký problém,“ popisuje. 

Podle Mihaličkové dnešní politické strany mají obavy umisťovat Romy na své kandidátky, protože romské téma není ve společnosti oblíbené. Optimističtěji vidí situaci sociolog Ivan Gabal, podle něhož se profiluje čím dál víc výrazných romských osobností. 

„Myslím si, že pomalu můžeme očekávat, že se objeví osobnost, která bude chtít vstoupit do veřejného života. A bude strašně záležet na ostatních politických stranách, aby tuto věc uchopily a dokázaly ji proměnit v jakýsi posun dál. To znamená, že jsme po dvaceti letech znovu někde, kde už spontánně je schopna romská komunita znova vygenerovat silné osobnosti, které se uplatní,“ vysvětluje. 

Gabal se domnívá, že na komunální úrovni je stále prostor pro fungování čistě romské politické strany. V celostátní politice by prý strana definovaná etnicky zřejmě neměla šanci na úspěch. Cestou tedy podle sociologa je, aby se Romové ucházeli o hlasy voličů na kandidátkách ostatních stran. 

Autor:  Zdeňka Trachtová
Pořad: Zprávy  |  Stanice: ČRo Radiožurnál
Čas vysílání: pondělí–neděle ráno každých 15 minut, většinu dne každých 30 minut, o víkendu večer každou celou hodinu  |  Délka pořadu: 2-10 minut  
 

Nové články v rubrice