Romové a Charta 77
Komunistický režim v období tzv. „normalizace“ lhal lidem všude, kde to bylo možné. Vytvářel o sobě samém lepší představu neustálým falšováním všech možných statistik (včetně údajů o vyšší porodní váze novorozenců!) nebo zamlčováním některých problémů, mezi které například patřily údaje o Romech v tehdejším Československu. Dnes proto máme často dojem, že určité sociální problémy tehdy, „za komunistů“, nebyly.
Proto je dobré, k 25. výročí vzniku Charty 77 nejen připomenout zásluhy těch, kteří se tehdy nebáli postavit jmenovitě na odpor totalitnímu komunistickému režimu, ale také připomenout to, co vlastně skupina chartistů a s nimi spojené tisíce dalších lidí z tzv. šedé zóny, (kteří jim nejen fandili, ale opravdu pomáhali, texty přepisovali, rozdávali dalším, poskytovali informace, které pak Charta 77 „zveřejňovala“ jako materiály. Bez těchto lidí, kteří sice nepodepsali Chartu 77, ale byli na ni nepřímo „napojeni“, by Charta 77 nikdy nedokázala to, co dokázala. Charta 77 nebyla – jak by to dnes někteří rádi viděli – skupina izolovaných intelektuálů, ale i neformální pracovní společenství.
Desítky témat, o kterých se již tehdy psalo, dodnes není vyřešeno, a další čtvrtstoletí situaci ještě zhoršilo. Texty byly vypracovány na podkladě materiálů, které dodávali lidé z tzv. šedé zóny, kteří pracovali v různých státních ústavech a institucích, měli k informacím přístup a tehdejší režim upřímně nenáviděli. Autoři těchto zpráv se vzájemně většinou neznali, texty s daty a fakty se předávaly konspirativně z ruky do ruky a definitivní úpravu pak udělali bývalí a stávající mluvčí Charty 77, kteří texty také podepsali.
Všechny tyto materiály byly oficiálně poslány tehdejší husákovské a jakešovské vládě, (což dnes někteří vydávají za spolupráci s komunistickým režimem). Neoficiálně pak byly zaslány do zahraničí lidem z našeho exilu, kteří se již každý svoji cestou a ve své zemi postarali o publicitu těchto textů. Další spřízněné duše, např. před rokem zemřelý prof. H. G. Skilling, přednášely o těchto tématech s odvoláním na Chartu 77 na různých mezinárodních konferencích. Všechny texty byly tajně předány i zahraničním vysílacím stanicím, takže naši občané je mohli slyšet ze Svobodné Evropy, z úst Ivana Medka z Hlasu Ameriky, z vysílání BBC, Deutsche Welle, z Vídně... Texty samozřejmě přetiskovaly ve zkrácené formě i zahraniční noviny. Takže na Západě se vědělo, jaká je zde situace a že zdejší lidé nejsou jenom poslušným stádem ovcí.
Z těch mnohých dokumentů bych chtěla připomenout alespoň jeden. Má číslo 23, „vyšel“ jako samizdat pod názvem „O postavení cikánů-Romů v Československu“, tehdejší vládě byl předán l3. prosince l978 a je podepsán tehdejšími mluvčími Charty 77, Václavem Havlem a Ladislavem Hejdánkem. Jako kontaktní osoba, na kterou se mohou občané obracet s dalšími diskusními příspěvky, je uveden Jan Ruml, Praha l0, Kremelská l04 (l50). Obávám se, že text je do dneška, bohužel, platný, situace trvá a že pouze ulice Kremelská byla přejmenována na Litevskou.
V následujících řádcích uvádím v uvozovkách přímé citace z původního, skoro čtvrt století starého textu.
„Charta 77 ukázala, že z hlediska lidských práv je čs. právní řád rozporuplný... že denní praxe státních orgánů a institucí často popírá lidská práva, která se čs. stát zavázal respektovat na mezinárodním fóru... Zjevné porušování lidských práv vidíme v diskriminaci cikánských spoluobčanů (Romů), o jejichž společenském postavení vypracovala skupina signatářů Charty 77 první úvahu, jejímž zveřejněním chceme podnítit diskusi o této otázce a vyvolat zájem o problémy Romů...
Po administrativním zrušení Svazu Cikánů-Romů není v této zemi romská organizace či instituce, která by hájila jejich zájmy. O tom, zda mají Romové splynout s většinovým obyvatelstvem, přijmout beze zbytku jeho civilizační hodnoty a ztratit svou etnickou identitu, mohu totiž rozhodnout jen oni sami.
Většina lidí o problémech této nejdiskriminovanější menšiny prakticky nic neví. Tato neinformovanost je důsledkem cílevědomého utajování všeho podstatného, co s Cikány-Romy souvisí... Cikáni-Romové jsou nejbezprávnější skupinou obyvatelstva v Československu!... liší se od ostatních menšin tím, že představují rozvojovou kulturu uprostřed kultur evropských... „Cikánská problematika nabývá na palčivosti úměrně s nabývajícími problémy hospodářství, ...se vzrůstající brutalizací a nezákonnostmi represivních institucí. Veškeré proklamace a tzv. řešení jsou jen zastíráním vlastního problému... Práva Romů jako menšiny jsou však v Československu de facto popřena. Ve skutečnosti vychází oficiální pojetí ‚cikánské otázky‘ dodnes ze Stalinových výkladů národnostní otázky. Romové právně neexistují, ale přitom byly vytvořeny vládní, krajské a okresní komise, které je shromažďují, evidují a třídí do kategorií podle absurdních kritérií. Byly vytvořeny speciální školy, které ovšem romskou kulturu nemají rozvíjet, ale naopak potlačovat... Tak zvaná ‚řešení cikánské otázky‘ se převážně omezují na represivní opatření,... o kterých se většinová populace ani nedoví.
Prvním takovým celostátním opatřením byl „soupis kočovných a polokočovných osob“. Byla to razie provedená na základě zákona č. 74 z r. 1958 po celém území Československa ve dnech 3.-6. února 1959. ...
Dalším opatřením k „řešení cikánské problematiky“ měl být „povinný rozptyl“ neboli „likvidace nežádoucích soustředění cikánského obyvatelstva“. Tento zásah byl proveden na základě vládního usnesení č. 502, z r. l965, které však, jak se brzy ukázalo, bylo neproveditelné... K charakteristickým znakům vládního usnesení o „likvidaci nežádoucích soustředění cikánského obyvatelstva“ patřilo i to, že rozptyl byl povinný a že zároveň musel být dobrovolný... Tento druh juristického alibismu se pak zvláště v 70. letech objevuje téměř ve všech dokumentech týkajících se „cikánské problematiky“. Současně se požadovalo zamezení nežádoucí migrace cikánského obyvatelstva.....
Zamezení svévolné migrace vede k zásahům do nejsoukromější sféry“. Jestliže Rom trvale hlášený jinde, několikrát přespí u příbuzného, může být – a často bývá – Veřejnou bezpečností „odsunut“ protože se dopouští „svévolné migrace“... Rozptyl Cikánů-Romů měl být součástí řešení problému nedostatku nekvalifikovaných dělníků v jedné části státu a nezaměstnanosti v části druhé... byl to povinný přesun bezprávné menšiny.
... Neúspěšnost romských školáků v českých a slovenských školách se často řeší tím, že jsou přeřazováni do zvláštních škol určených pro děti s podprůměrnou inteligencí..... Hlavní příčinou neúspěšnosti romských školáků je to, že neexistují romské školy, které by přirozeně navazovaly na romskou kulturu a rozvíjely by ji. Společenská moc dělá naopak všechno pro to, aby romskou kulturu vyhubila... Romské děti jsou nuceny navštěvovat české a slovenské školy, jejichž vyučovacímu jazyku nerozumějí a kde jim všechno, od obrázků ve slabikářích až po učivo vcelku neustále vnucuje představu, že jsou cizí, méněcenná rasa bez jazyka, bez minulosti a bez tváře...
Tzv. „specificky cikánská kriminalita“ je v mnohých případech přímým důsledkem nezaměstnanosti romského dorostu s nedokončeným základním vzděláním... Nejtruchlivější kapitolou jsou však předpojatá soudní rozhodnutí o umístění romských dětí v dětských domovech proti vůli rodičů schopných dítě vychovávat...
Zvlášť závažná je otázka sterilizace. Souhlas romských žen ke sterilizaci je získáván ovlivňováním, jehož objektivita není zaručena. Mnohdy je k získání souhlasu ke sterilizaci demagogicky využívána peněžní odměna.
Svaz Cikánů-Romů
Subjektivita Romů jako uvědomělé menšiny se koncem 60. let formovala ve Svazu Cikánů-Romů. Tato organizace se u nás poprvé pokusila o to, aby její příslušníci nebyli pasivním objektem sociální péče, ale dobrovolnou frontou sebevědomých rovnoprávných občanů... Přestože po celou dobu své existence Svaz Cikánů-Romů nabízel své síly ke spolupráci... byl v dubnu l973 donucen ukončit činnost.
Pravou podstatou úsilí společenské moci je ve skutečnosti násilná asimilace... V duchu zásad Charty 77 navrhujeme, aby veškeré dosud utajované informace o Romech byly soustavně uveřejňovány, aby protizákonné zásahy proti Romům byly zveřejněny. Bez pravdivého odhalení závažnosti problému, ... bez skutečné účasti Romů samých na rozhodování o věcech, které se jich týkají, jsou pokusy o řešení otázky romské menšiny u nás iluzorní. Tato otázka není pouze otázkou menšinovou, ekonomickou nebo sociální, ale čím dál více se stává otázkou svědomí celé společnosti.“
To všechno jsou citáty z obsáhlého textu, který je 23 let starý!!!
A zcela na závěr moje osobní svědectví: Jeden Rom z Brna desetkráte přepsal pro samizdat, vždy v l5 kopiích na mechanickém stroji, tehdy zakázaný překlad Orwellovy knihy „l984“ a paní učitelka Červinková v Thomayerově nemocnici mi dala do češtiny přeložené romské pohádky a ty také vyšly jako „samizdat“. Není to údaj vhodný pro Guinessovu knihu rekordů?
Napsáno v lednu 2002 pro diskusi „25. výročí Charty 77“ v Československu.
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
