Romové za první republiky: Jak se jim žilo?

Dušan Slačka: „Já si troufám tvrdit, že pro samotnou romskou menšinu nebyl vznik republiky zase tak velikým přelomem. Nařízení, kterými se v té době řídila zejména policie a další bezpečnostní složky a které byly protiromské, tak ty vlastně zůstávaly stejné. Dlouhou dobu se jednalo podle rakousko-uherských předpisů. Velká změna přichází až v roce 1927.“

Jana Horváthová: „Romové té doby žili velmi nuzným životem. Doslova šlo o bídu s nouzí, protože rodová řemesla tehdy už vůbec nemohla Romy uživit.“

Změnilo se tedy něco se vznikem republiky?

Jana Horváthová: „V roce 1927 došlo k vydání nové zákonné normy, která upravovala přístup k cikánskému obyvatelstvu, ale přesněji bychom měli říct k „cikánské trýzni“. Zákon umožňoval vymezovat území, do kterých mají potulní cikáni vstup zakázán. Šlo o velká města, rekreační oblasti, lázeňské oblasti. Tento zákon umožňoval i odnímání dětí na tzv. dobrou převýchovu. Zákon zkrátka Romy vymezoval na ještě větší okraj společnosti.“

Řešil někdo z reprezentantů nově vzniklé republiky otázku romské menšiny? Nebo možná menšin obecně, protože v Československu těch menšin bylo víc.

Dušan Slačka: „Menšinová problematika byla v Československu důležitou otázkou už od jeho vzniku. Musíme si ale uvědomit, že Romové nebyli tradičně vnímáni jako národnostní menšina, která by měla mít nějaká územní, jazyková či jiná práva. Nemůžeme si tedy představovat, že tak, jak se řešily třeba otázky německého nebo polského obyvatelstva v Československu, tak že by se stejně řešila problematika Romů.“

Jednou z ikon první republiky je samozřejmě Tomáš Garrigue Masaryk. Existuje někde doloženo, jaký byl jeho postoj k Romům?

U příležitosti 100. výročí založení Československa a 70. výročí vzniku izraelského státu je v budově izraelského parlamentu v Jeruzalémě výstava s názvem Masaryk a Svatá země|foto: Wikimedia Commons, Public domain, New York Public Library Archives

Jana Horváthová: „Masaryk byl filozof. Víme, jak velmi pozitivně se zapojil do kampaně proti Židům během hilsneriády. Předpokládáme, že takto přistupoval celkově k lidem jako takovým. Můžeme si ale také říct, že například sám přispěl na výstavbu cikánské školy v Užhorodě. Což byla první cikánská škola v Československu.“

Máte z vyprávění rodinných příslušníků nějaké osobní, rodinné vzpomínky?

Jana Horváthová: „Dědeček Tomáš se narodil v roce 1911, v romské osadě. Její obyvatelé a konkrétně jeho rodina bojovali s úřady dlouhých sto let, aby vybojovali své místo mezi majoritou. Bylo to velmi těžké. Dědeček vzpomíná, že život v osadě byl dost otřesný vzhledem k životním podmínkám.“