Historie28. října  2019 v 15:51  

Romská historie očima Ladislava Gorala

Ladislav Goral - Foto: Kristýna Maková

Ladislav GoralFoto: Kristýna Maková

101. výročí vyhlášení samostatné Československé republiky se připomíná lampionovými průvody, koncerty, setkáními, věnci a vzpomínkami. My jsme se na dobu “potom” rozhodli podívat jinak, a to očima romisty. Jedním z prvních romských aktivistů byl Ladislav Goral. Studoval indologii a romistiku na Karlově univerzitě, pracoval jako poradce nebo jako herec, spolupracoval na řadě československých a českých filmů. Od roku 1990 pracoval na Úřadu vlády jako poradce pro otázky menšin, působil v centru politických analýz, atd. Jak se dívá na rok 1918 a na všechno, co po něm následovalo?

“Změny ve státě přináší pozitiva a negativa. Když Masaryk vydal zákaz kočování Romů, v roce 1928, nastala éra soupisů, vydávání legitimací, Romové najednou byli státu na obtíž.” 

Jak to bylo za války, to všichni víme… 

“To byla katastrofa. Už jenom tím, že vydali zákaz kočování, tedy zákaz svobodného pohybu. To samo o sobě bylo proti lidskosti. Ať si každý dělá, co chce! Zákony a povinnosti státu ať platí pro každého stejně, ať kočuje nebo ne, ale omezovat lidi?” 

A po roce 1948? 

“Po roce 1948 se snažili, aby se Romové asimilovali. Jenže proč? Aby věřili v Lenina, nebo ve Stalina? Nebo že neexistuje Bůh? Ať se každý chová, jak chce, když nedělá bordel a plní zákony tohoto státu.” 

“Mělo to ale i svá pozitiva. Já na komunistický režim také nadávám, ale jako předválečné dítě říkám, že to lidi naučilo pracovat. Kdo nepracoval, šel do kriminálu. A toho se Romové báli.” 

Vy jste začal být aktivní v roce 1972, tedy v době normalizace. Změnilo se něco k lepšímu, nebo k horšímu? 

“Od roku 1948 se nic lepšího nestalo. Vždycky bylo něco negativního.” 

Vy jste řekl, že tomuto problému se věnují lidé, kteří nevědí, v čem je největší problém. V čem je tedy podle vás ten největší problém? 

“Všichni chtějí, aby se Romové chovali tak, jako se chovají oni. Jenže každý je jiný. Nemohou se všichni chovat stejně. Chtějí po nás něco a sami nevědí co. Pravdou také je, že nařízení nic nezmění. Více je potřeba té misionářské práce a komunikace. Kolik lidí zná Romy tak dokonale, že jim může radit?” 

Co udělat, aby většinová společnost Romy více přijala a co naopak změnit u Romů, aby byli k většinové společnosti blíž? A jde tu vůbec o to, aby byli blíž? 

“Nejprve se musíme poznat.” 

A jak se podle vás můžeme poznat blíž? 

“Najít vzájemné souznění. Poznejte Romy, my neromy známe. Což je trochu naše chyba – neučíme se od společnosti pozitivní zkušenosti, jen samé negativní. Proč jsem se celý život plahočil ve snaze přesvědčit lidi, že Rom není Romem jen tím, že je černý? Že jsme stejní, jen máme jinou barvu kůže?” 

Já vám přeji, ať máte co nejvíce dobrých vzpomínek. 

“Já děkuji.” 

Autor:  Igor Šebo  (iše)
Pořad: O Roma vakeren  |  Stanice: ČRo Radiožurnál
Čas vysílání: sobota 20:05  |  Délka pořadu: 55 minut  
 

Nové články v rubrice