Romské oběti holocaustu
V pátek 27. ledna se u nás slaví Den památky obětí holocaustu a předcházení zločinům proti lidskosti. Zároveň na toto datum připadá Mezinárodní den památky obětí holocaustu, který v roce 2005 vyhlásila OSN.
Tento den nebyl vybrán náhodou, právě 27. ledna 1945 byl Rudou armádou osvobozen nacistický koncentrační a vyhlazovací tábor Auschwitz-Birkenau (Osvětim-Březinka). Zatímco o utrpení zhruba šesti milionů židovských obětí už bylo řečeno, napsáno a natočeno mnohé, děsivé osudy dalších minorit zůstávají poněkud opomíjeny. Robert Candra má pro vás informace o romských obětech holocaustu, které nacisté rovněž programově likvidovali jako nevyhovující etnikum.
Už v prvorepublikovém, podle dobových parametrů demokratickém Československu byl v roce 1927 přijat Zákon o potulných cikánech. Označení „cikán“ se nevztahovalo jen k etnickým Romům, ale obecně k osobám praktikujícím kočovný způsob života, tedy i nejrůznějším tulákům, zlodějům a podobně. Cikáni se museli prokazovat cikánskými legitimacemi místo občanských a zákon kromě jistých pozitiv (jako např. lékařských a veterinárních opatření) poskytoval i značný prostor pro diskriminaci. Příliv Romů z hitlerovského Německa, Rakouska a později zabraných Sudet během třicátých let vůči nim vyvolal zejména na venkově silnou averzi.
Na podzim 1939 vyhlásilo protektorátní ministerstvo vnitra trvalé usídlení kočujících osob. Evidováno jich bylo zhruba 7000, většinou Romů. Pro dospělé muže bez stálého zaměstnání, kteří neuposlechli, byly v létě 1940 zřízeny kárné pracovní tábory v Letech u Písku a Hodoníně u Kunštátu – později přejmenované na sběrné tábory. V roce 1942 bylo vydáno nařízení o preventivním potírání zločinnosti, vysloveně namířené proti „asociálům“, čímž se rozuměli mimo jiné právě Romové. Během heydrichiády začaly protektorátní úřady jednat s Romy jako s nevyhovující „rasou“ (výnos o potírání cikánského zlořádu, 1942). Perzekuce protektorátních Romů postupovala dokonce rychleji než v samotném Německu. Během následujících dvou let byli transportováni do tzv. cikánských táborů (opět přejmenované Lety a Hodonín) a část přímo do koncentráku Auschwitz-Birkenau. Jen mizivé procento Romů v protektorátu deportaci uniklo.
Tábor v Letech měl na konci roku 1942 kapacitu zhruba 600 lidí, celkem jím prošlo asi 1300 osob včetně 36 v táboře narozených dětí. Čtvrtina internovaných byla propuštěna nebo uprchla, další čtvrtina tam zemřela a zbylá polovina byla transportována do Osvětimi. Přelidněné baráky, špína, nedostatek vody a jídla vedly k šíření infekčních nemocí jako angína, zápal plic nebo břišní a skvrnitý tyfus, častými příčinami úmrtí vězňů byly katary žaludku a střev. Velitel tábora, bývalý četník Janovský, situaci ignoroval, a přispěl tak k vysoké úmrtnosti mezi novorozenci, dětmi i dospělými.
Hodonínský tábor mohl v roce 1943 pojmout 750 osob. Internováno v něm bylo celkem skoro 1400 mužů, žen a dětí. Podobně jako v Letech odsud vězni legálně odcházeli, utíkali, jiní byli deportováni do Osvětimi a přes 200 jich tu zemřelo. Rozšířené byly zejména oslepující trachomy, spalničky, pohlavní choroby, tuberkulóza a černý kašel, i tady vypukla epidemie břišního tyfu.
Od konce roku 1942 byly vězni z Let a Hodonína (ale i odjinud z území protektorátu) posíláni do cikánského tábora v Auschwitz-Birkenau. Celkem tam bylo deportováno zhruba 4500 protektorátních Romů, z čehož až 40 % tvořily děti. I tady panovala obrovská nemocnost – průjmy, tyfus, úplavice, svrab, tuberkolóza a neštovice; uvádí se ke třem tisícům obětí chorob. Zbytek dokonaly plynové komory a dozorci. Osvětimský cikánský tábor byl zrušen v létě 1944, práceschopní Romové byli převezeni do dalších koncentráků, ostatní povražděni. Ačkoli se dnes nedá zcela přesně zjistit počet protektorátních Romů, kteří v táborech zahynuli, do vlasti se jich z 6500 vrátilo necelých 800. V komplexu osvětimských koncentračních táborů nalezlo svoji smrt téměř 20 000 Romů z celé Evropy. Celkový počet romských obětí druhé světové války se odhaduje na půl milionu osob.
Nedaleko bývalého tábora v Letech bylo vybudováno pietní místo připomínající romské oběti holocaustu, nicméně na místě tábora stojí už roky velkovýkrmna prasat.
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
