Historie30. prosince  2017 v 20:05  

Se Ctiborem Nečasem o životě Romů za dob Marie Terezie a Josefa II.

Martin van Meytens: Cícařovna Marie Terezie (olej na plátně, výřez, 1759) - Foto: Martin van Meytens, Wikimedia Commons, Public domain

Martin van Meytens: Cícařovna Marie Terezie (olej na plátně, výřez, 1759)Foto: Martin van Meytens, Wikimedia Commons, Public domain

Ve středu 27. prosince 2017 se veřejnost na brněnském hřbitově rozloučila s emeritním profesorem Ctiborem Nečasem, který stál u zrodu Muzea romské kultury a napsal řadu knih o Romech. „Byl jsem a jsem přítelem Romů,“ říkával. V dubnu 2017 si s ním Iveta Demeterová povídala u příležitosti třístého výročí narození Marie Terezie. Tématem byl zejména vliv jejích reforem na Romy.

Za vlády Marie Terezie (1740-1780) se některá panství pokusila o poněkud vstřícnější postoj vůči Romům. Císařovna nahradila otevřenou represi asimilačními pokusy, resp. tolerancí určitých romských rodin či spíše rodů výměnou za mnohá omezení. 

Tzv. regulovaní cikáni dostávali povolení k pobytu, nicméně jejich další pohyb na daném území podléhal přísné kontrole. Označení „cikáni“ bylo nahrazeno jazykovou inovací „novosedláci“ (Neubauern) či „novomaďaři“ (Új-Magyar). 

Romů se samozřejmě týkaly i školské reformy, které byly ve své době novátorským počinem v oblasti školství. Roku 1774 byl vydán školní řád stanovující povinnou školní docházku od šesti do dvanácti let. 

„Oni museli posílat děti do školy. Jenže pokud kočovali, bylo to k ničemu, protože děcko začalo obecnou školu na jednom místě a rodina se za chvilku stěhovala jinam. Děti potom nekončily povinnou školní docházku v úplnosti, ani to nebylo možné.“ 

Převýchova romských dětí 

Romové na cestách - Foto:  Olejomalba z roku 1884, autor Antoni Kozakiewicz

Romové na cestáchFoto:  Olejomalba z roku 1884, autor Antoni Kozakiewicz

V souvislosti s budováním osvícenského absolutismu zosobněného v českých zemích Marií Terezií a Josefem II. bylo zavedeno odebírání dětí z některých rodin na křesťanskou převýchovu. 

„To se dělávalo už za Josefa II. Odnímali jim děti a snažili se je jak říkali, ‚civilizovat‘ – tedy přizpůsobit je většinovému obyvatelstvu takovýmto způsobem. Anebo když je chytli a ženy třeba popravili, tak děti rovněž dávali na výchovu do neromských rodin. Ty děti jim obvykle utekly, anebo je zdokumentováno, že si je vzali jiní Romové a dokonce za to dávali i určitou odměnu těm neromům, kteří děti vychovávali. Tajně! Ale opravdu se to dělávalo. Ty děti se vracely zpět ke svému etniku.“ 

Kočovný život 

Ani školská reforma nedovolovala Romům se usadit, protože byli zvyklí na kočovná řemesla. Jako kováři objížděli vesnice, kde měli okruh svých zakázek. A to se týkalo i dalších řemesel. 

„Totéž jako hudebníci. Nabízeli své hudební dovednosti do té doby, dokud o to na dědině stáli. Pak se stěhovali zase dál. Na usazení to vliv nemělo, o to se pokusil až Josef II.“ 

Trvalé usídlení 

Snahy Romy trvale usídlit byly dovršeny v roce 1959, kdy vešel v platnost Zákon o trvalém usídlení kočujících osob a s ním zákaz kočování - Foto:  Bundesarchiv, Bild 183-J0525-0500-003 / CC-BY-SA 3.0

Snahy Romy trvale usídlit byly dovršeny v roce 1959, kdy vešel v platnost Zákon o trvalém usídlení kočujících osob a s ním zákaz kočováníFoto:  Bundesarchiv, Bild 183-J0525-0500-003 / CC-BY-SA 3.0

Za vlády císaře Josefa II. byl od roku 1784 na Moravě realizován projekt trvalého usídlení Romů na pozemcích náboženského fondu, což byly pozemky církevních řádů. Toto se dělo ve dvaceti moravských a slezských obcích. Byly to základy trvalého romského osídlení. 

„Rodiny tam byly rok, dva a pak zase jely pryč. Pouze na dvou místech zůstaly trvale. Jedním z nich byly Oslavany a druhým Bohusoudov, což bývala taková malinká dědinka. Tam tedy zůstali oslavanští Danielové a bohusoudovští Ištváni a byli tam až do likvidace v období nacistické okupace.“ 

Vliv na Romy měly i hospodářské reformy a sčítání obyvatel, které prováděli faráři nebo vrchnostenské úřady. Vše je dochováno v archivech, včetně jmen a dat narození. Převládá příjmení Daniel. 

„Jak Marie Terezie, tak Josef II. nařídili sčítání Romů z daňových důvodů. Potřebovali vědět, kolik mají obyvatelstva, kolik mají kluků schopných jít na vojnu, případně kolik děvčat se může uplatnit jako služebné v neromských rodinách. Byly to čistě ekonomické, nikoliv sociální nebo citové důvody.“ 

Profesor Ctibor Nečas je autorem historického kalendáře Dějiny českých Romů v datech, kde jsou zaznamenány i smíšené sňatky. První je z roku 1739. 

„Oženil se Tomáš Daniel, syn prvního usazeného, Štěpána Daniela, a vzal si Alžbětu Burešovou ze Zlechova.“ 

Období Marie Terezie se profesor Ctibor Nečas věnoval dlouhá léta. Mapoval putování Romů a svou celoživotní vědeckou prací poskytoval materiál pro odborné směřování Muzea romské kultury, jeho výzkum i dokumentaci

Autor:  Iveta Demeterová  (ide)
Pořad: O Roma vakeren  |  Stanice: ČRo Radiožurnál
Čas vysílání: sobota 20:05  |  Délka pořadu: 55 minut  
 

Nové články v rubrice


Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace