Trocha gramatiky romštiny

Podstatná jména se skloňují podle toho, zda se jedná o jména původní či přejatá. Podstatná i přídavná jména se v romštině velmi často zdrobňují koncovou -oro, -ori.

e dajmatkae dajorimaminka
o čhavochlapeco čhavorochlapeček
kaločernýkaloro čerňoučký

Slovesa

Slovesa vyjadřují stejně jako v češtině buď infinitiv nebo osobu (první, druhou, třetí) v čísle jednotném či množném, čase přítomném, budoucím či minulém, vidu dokonavém či nedokonavém, způsobu oznamovacím, rozkazovacím či podmiňovacím a rodu činném nebo trpném. 

Infinitiv uvozuje částice te (te kerel – dělat) a zápor částice na v oznamovacím způsobu (nakerav – nedělám, kerav – dělám) a částicí ma v rozkazovacím způsobu (ma ker – nedělej!). Slovesa se časují obměnami koncovek připojených ke slovesnému kmeni. 

Infinitiv

Nepravidelné sloveso být: 

me somjá jsemamen sammy jsme
tu sal ty jsitumen sanvy jste
jov hin
joj hiňi
on je
ona je
jon hineoni, ony jsou

Ukázka skloňování – sloveso dělat – te kerel

me keravamen keras
tu kerestumen keren
jov, joj kereljon keren

Sloveso mít tak, jak je v češtině, neexistuje – vlastnictví se vyjadřuje slovesnou vazbou podobně jako v ruštině. 

Hin tut čhave?
Máš děti? (Jsou u tebe děti?) 

Man hin romňi the pandž čhave.
Mám ženu a pět dětí. (U mne je žena a pět dětí). 

Přídavná jména a příslovce

Přídavná jména a příslovce se stupňují podobně jako v češtině: ve druhém stupni přidáním koncovky a ve třetím ještě přidáním předpony 

barovelký
baredervětší
jekhbaredernejvětší

Vykání a tykání

Vykání a tykání se přizpůsobuje českému okolí: zatímco mnozí Romové ještě donedávna používali 3. osobu množného čísla, pokud mluvili o vážené osobě či zesnulém a děti svým rodičům a prarodičům vykali, v řadě měst tento zvyk zanikl a vykání a tykání se vyskytuje podobně jako v češtině. 

Autor:  Markéta Kaštánková Kristová

Nové články v rubrice

O kultuře a jazyce Romů

Kultura


Romština


Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace