Kultura a jazyk10. června  2019 v 11:05  

Cesty romských muzikantů a jejich písní představuje výstava Lavutara

Výstavu Lavutara můžete navšívit až do 3. května 2020 - Foto:  Muzeum romské kultury

Výstavu Lavutara můžete navšívit až do 3. května 2020Foto:  Muzeum romské kultury

Lavutara. Cestami romských muzikantů a jejich písní. Tak se jmenuje výstava, kterou můžete navštívit v Muzeu romské kultury. Výstava představuje hudbu Romů jako živou kulturu od poválečných let do současnosti. Poslouchat se vypravila Karolína Peřestá.

Expozice je až překvapivě tichá, hudební zážitek na vás čeká ve chvíli, kdy se přiblížíte ke sluchátkům, která visí ze stropu. 

„Líbilo se mi, že 90 procent lidí říkalo, že dar hudby mají od Boha. Berou to velmi fatalisticky. Tak nás napadlo, že bychom to všechno zavěsili ze stropu,“ říká Tomáš Džadoň, jemuž jako architektovi připadl nelehký úkol, jak udělat z hudby expozici. Třetí místnost expozice se od prvních dvou liší, návštěvník v ní nenajde ani jeden řádek textu. 

„Z jedné místnosti procházíte úzkým koridorem, který je volnou citací bazaru Radka Bagára. Vlastně to vypadá, že vás zve do zákulisí, kde vás čeká něco luxusnějšího, nějaké VIP pro důležité hosty. A vcházíte do takového skvělého kina.“ 

Deset muzikantů zde představuje deset nástrojů. V černé místnosti se třemi obrazovkami může návštěvník strávit hodinu jen sledováním a posloucháním. Právě to byl záměr autorů výstavy, popisuje její kurátor Matyáš Dlab: „Chtěli jsme nechat muzikanty, aby skutečně ukázali něco „z pod ruky“, vysvětlují svůj osobní vztah přímo ke konkrétnímu nástroji, prezentují vlastní interpretační figury…V poslední fázi jsme pak dospěli k organizaci koncertní řady Hudební léto, kvůli které jsme nechali postavit pódium k vytvoření příležitosti, jak se seznámit s hudbou Romů.“ 

Kolébka romské hudby 

Stejně jako živou část výstavy tvoří romští hudebníci i expozici uvnitř pomáhaly ze své perspektivy vytvořit osobnosti romské hudby, mezi nimi byl i muzikant, skladatel a textař Gejza Horváth: „My jsme dávali dohromady takovou salónní muziku, která byla žádaná při různých obřadech, nešlo o taneční muziku, ale my jsme ji dokázali hrát i k tanci.“ 

Brno je prý kolébkou romské muziky, nicméně ta sem často přišla ze Slovenska. 

„Na Slovensku bylo a je obrovské spektrum romských muzikantů – Bagárovci, Dirdovci a jiná zvučná jména. Ale tady byla opravdu kolébka romské muziky, protože se lidé stěhovali a nejbližší pro ně bylo Brno.“ 

Prostor na výstavě dostaly i nastupující generace romských hudebníků. Velké naděje vzbuzuje teprve dvanáctiletý brněnský pianista Radek Bagár, který několikrát zabodoval v mezinárodní soutěži Amadeus, čímž si také vysloužil přezdívku Mozart, dodává Gejza Horváth: 

„On reprezentuje Českou republiku, což je ke cti Česku i samotným Romům.“ 

Napříč žánry 

Od folkloru po funky nebo rapy, dnes už je romská hudba žánrově velmi těžce uchopitelná, přesto se kurátor výstavy Zbyněk Andrš nebojí, že by neměla své pokračovatele: 

„Způsob hraní se přejímáním různých stylů posouvá. U Romů je specifické, že oni déle uchovávají nějaké tradiční formy, ať se to týká písní nebo hudebního projevu obecně nebo třeba folkloru.“ 

Výstava Lavutara. Cestami romských muzikantů a jejich písní bude k vidění i slyšení v Muzeu romské kultury až do května 2020. 

Pořad: O Roma vakeren  |  Stanice: ČRo Radiožurnál
Čas vysílání: sobota 20:05  |  Délka pořadu: 55 minut  
 

Nové články v rubrice

O kultuře a jazyce Romů

Kultura


Romština