Kultura a jazyk4. listopadu  2017 v 20:05  

Dokument Jitky Škápíkové upozorňuje na téma nucené sterilizace

Scénáristka Jitka Škápíková - Foto: Věra Luptáková

Scénáristka Jitka ŠkápíkováFoto: Věra Luptáková

Pod záštitou Ligy lidských práv vznikalo během několika málo dní unikátní představení s tématem nucená sterilizace. Hlavními hrdinkami představení byly čtyři Romky, které byly v minulém režimu připraveny o možnost mít další děti. Následující rozhovor vznikl během rozhlasové přehlídky Report 2017 v Jihlavě. Připravila jej Silvie Čechová.

Nacházíme se na rozhlasové přehlídce Report při Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě. Autorka rozhlasového dokumentu ‚Nataša, Soňa, Olga, Elena‘, Jitka Škápíková, sedí vedle mě. Ke zpracování si vybrala docela těžké téma, nucenou sterilizaci za dob minulého režimu. Jak jste na toto téma vůbec přišla? 

„Vcelku náhodou. Musím říct, že jsem se tímto problémem předtím teoreticky nijak nezabývala, ale zaujala mě myšlenka, že se někde koná týdenní seminář, na kterém má od nuly vzniknout představení na toto téma s cílem na problematiku upozornit.“ 

Můžete krátce problematiku nucené sterilizace shrnout? 

„Toto téma je už naštěstí částečně za námi. Pokud vím, tak poslední případ nucené sterilizace se datuje k roku 2007. Ale v období před revolucí, a ostatně i krátce po revoluci, docházelo velmi často k tomu, že zejména romské ženy byly buď přímo, nebo nepřímo nuceny k tomu, aby nepřiváděly na svět další a další děti. Podle mých informací tento nátlak způsobovaly sociální pracovnice, které na ženy tlačily a využívaly toho, že se ženy v problematice nevyznaly a nebyly schopné se o ní informovat.“ 

„Do problematiky rovněž spadají případy, kdy měla žena porodní, nebo poporodní komplikace, a lékař, aniž by se jí zeptal nebo si zajistil informovaný souhlas, provedl sterilizaci. A tyto ženy, i když jde o případy staré přes dvacet let, si to s sebou dodnes nesou jako křivdu. Legislativně je to neřešitelné, protože je to promlčené. Ony se snaží na problém upozornit a snaží se docílit změny zákona, který by jim odškodnění přiznal.“ 

Dokument zachycuje čtyři ženy, Romky – Natašu, Soňu, Olgu a Elenu. Je to takový ženský projekt. Vytvořilo se během nahrávání nějaké přátelství, nebo vazba, která předtím nebyla? 

„Přátelství je možná silné slovo, protože jsme si všechny slíbily, že se budeme setkávat a od té doby jsme se nesetkaly. Ale musím říct, že ačkoliv si o sobě myslím, že jsem člověk bez předsudků, nebo se o to snažím, byl to pro mě nesmírně silný zážitek právě v té téměř denní koexistenci s romskými ženami. Tam člověk při bližším setkání zjistí, že si třeba dřív myslel něco, co tak úplně není. Že bychom se měli vykašlat na to, kdo odkud přišel, jakou má barvu kůže a jaké má za sebou tradice.“ 

Autor:  Silvie Čechová
Pořad: O Roma vakeren  |  Stanice: ČRo Radiožurnál
Čas vysílání: sobota 20:05  |  Délka pořadu: 55 minut  
 

Nové články v rubrice

O kultuře a jazyce Romů

Kultura


Romština


Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace