Kultura a jazyk11. července  2019 v 10:12  

Duchové mrtvých, domácí násilí i rafinovaný humor. Jak zní nové ženské hlasy v romské literatuře?

Ženské hlasy v romské literatuře - Foto: Irena Šormová,  Městská knihovna v Praze

Ženské hlasy v romské literatuřeFoto: Irena Šormová, Městská knihovna v Praze

V posledních letech se nejen na české majoritní, ale i romské literární scéně objevují výrazné mladé autorky. Kde se vzaly a o čem píší?

Stáňa Miková vyhrála v roce 2016 první ročník Literární soutěže pro romské studenty. Napsala tehdy povídku o své temperamentní babičce, v níž se smutná cesta do Anglie na pohřeb příbuzného mění téměř v četnickou humoresku. Některé Stániny texty pak vyšly tiskem společně s prózami jejího dědečka Andreje Gini, (1936-2015), významného romského spisovatele, hudebníka, organizátora kulturního života v Rokycanech a bojovníka za práva Romů. 

„Dědeček byl dobrý vypravěč, ale nikdy se nestávalo, že by nám četl nebo upozorňoval na to, že píše. Při návštěvách babičky jsem si kolikrát všimla, že je dědeček zavřený v pokoji a něco tam ťuká do psacího stroje. Z té doby si pamatuju jen to ťukání. Nejvíc mě zasáhlo poznání, že dědeček je spisovatel, až na vysoké škole. Až tam jsem pochopila, jak je literatura z Rokycan od mého dědy považovaná,“ vzpomíná Stáňa na svého dědečka Andreje. 

„V romské literatuře se skrývá nefalšované lidství a schopnost přijímat odlišnosti. Karolína Ryvolová“

Danu Hruškovou přiměla k psaní její sestra Iveta Kokyová, jejíž texty vyšly ve sborníku současné ženské romské prózy Slunce zapadá už ráno. „Pořád mě do toho tlačila. Tak jsem napsala první krátkou povídku a hodně jsme se u ní nasmály. Díky tomu jsem se nebála psát dál,“ říká Dana, která své humorné texty z milostného života nebo neobvyklé sny publikuje online na stránkách romského nakladatelství Kher

O nové generaci romských autorek mluvily ve studiu (zleva) Dana Hrušková, romistka Karolína Ryvolová a Stáňa Miková - Foto: Petra Kultová

O nové generaci romských autorek mluvily ve studiu (zleva) Dana Hrušková, romistka Karolína Ryvolová a Stáňa MikováFoto: Petra Kultová

Ochránci, kteří chodí strašit 

Obě autorky ve svých krátkých prózách zmiňují také mule. „Mulo znamená v romštině mrtvý, ale v přeneseném významu jde o ducha mrtvého. Mezi Romy stále panuje silná víra, že pokud mrtví mají na tomto světě nevypořádané účty, případně se bojí o své blízké a chtějí je varovat, vrací se na zem v nejrůznější podobě a straší,“ vysvětluje romistka Karolína Ryvolová. Právě hororkám čili vyprávění o duších zemřelých byla věnovaná nedávno skončená literární výzva nakladatelství Kher, které se chystá vydat sbírku těchto strašidelných próz. 

Kde se berou tak výrazné ženské hlasy v romské literatuře? 

„V romské literatuře nastala přirozená generační obměna. První texty romských autorů, především v romštině, vznikaly v období existence Svazu Cikánů-Romů, čili v letech 1969 až 1973. Tehdy se jednalo hlavně o muže a po jejich odchodu se uvolnilo místo ženám,“ vysvětluje Ryvolová. 

Genderová obměna s sebou přináší i obrat v tématech. „Romské společenství je tradičně patriarchální, proto se vesla chopili nejdříve muži a hovořili nejen o paměti a historii, ale také vztahu mezi Romy a většinou. A stejně tak přirozeně se teď o slovo hlásí ženy, které se nedívají tolik ven, mimo komunitu. Neřeší primárně narovnání vztahů mezi Romy a neromy. Naopak se víc obrací spíš k niterním záležitostem jako je rodina, děti, milostné vztahy nebo i kariéra,“ dodává Ryvolová. 

Romsky nebo česky a pro koho? 

„Většina mých povídek vzniká v romštině, ale záleží na pocitu. Třeba u povídek z dětství vím, že musí být v romštině, např. ale eseje cítím v češtině,“ vysvětluje Sťáňa a Dana ji doplňuje: „Některé zážitky spouští v hlavě romštinu, jiné zážitky nebo vyprávění zasluhují češtinu. Když jsem četla mamince v romštině, plakala. Bylo to pro ni krásné slyšet romské slovo, které někdo napsal a teď ho posílá dál.“ 

„Málokterý Rom má povědomí o romské literatuře a neví, že se vůbec v romštině dá psát. Stanislava Miková“

„V současné době je romština bohužel na ústupu, zároveň mezi autory vládne ostych a strach, že nebudou umět text napsat, protože psaná romština se na škole neučí. Pokud se jim ale dostane podpora, dostaví se euforie, že jejich mateřský jazyk je možné zapsat a je tak rovnocenný majoritní češtině,“ vysvětluje Ryvolová. 

Podle romistky Karolíny Ryvolové může romská literatura majoritního čtenáře v lecčems obohatit: „Čtenář v ní může najít nefalšované lidství. Schopnost přijímat odlišnost, velkou dávnou tolerance, rodinné lásky a velmi rafinovaný a zábavný smysl pro humor.“ 

Autor:  Petra Kultová
Pořad: ArtCafé  |  Stanice: ČRo Vltava
Čas vysílání: po-pá 16:00  |  Délka pořadu: 60 minut  
 

Nové články v rubrice

O kultuře a jazyce Romů

Kultura


Romština