Ať chci, nebo ne – je ze mě houslista, říká virtuos Marek Balog
Marek Balog, známý houslový virtuos, vnímá Vánoce jako čas, kdy bychom se měli scházet, být spolu a vážit si zkušeností, které nám minulý rok dal. Co pro něj, jako pro muzikanta znamenají koledy a jaká vůbec byla jeho cesta k hudbě, se v brněnském nahrávacím studiu Amaro records ptala Silvie Čechová.
Jak jste se dostal k hraní na housle? Jde o rodinnou tradici?
„Převzal jsem štafetu. Celá dynastie, z tatínkovy strany, byli houslisté. Teď byla řada na mě.“
Nijak jste se tomu nebránil? V dětství? Housle jsou přeci jen těžký nástroj. Jak vzpomínáte na dobu, kdy jste začínal hrát na housle?
„Tahal jsem kočku za ocas. Začalo to tak, že v podstatě ani nemůžu za to, že jsem houslista. Tatínek trénoval a já jsem se ráno probouzel za zvuku houslí. Čistého, krásného zvuku. A to se mi vrylo do kůže, do paměti, do podvědomí. Pak jsem housle žádal automaticky. Ve třech letech jsem ukradl jeho (otcovy) housle, dával jsem si je na prsa jako violoncello. Uklidňovala mě rezonance. Podědil jsem to. Ať chci, nebo ne – je ze mě houslista.“
To je krásný příběh. Jak pokračoval? Chodil jste na základní škole do ZUŠky a potom jste se rozhodl jít na konzervatoř, nebo jak to bylo?
„Vedli mě rodiče. Táta mě učil vyloudit slušný zvuk. Učil mě naše písničky – jak romské, tak slovenské lidové, maďarské lidové, maďarsko – cigánské. No a maminka chtěla, abych byl vzdělaný houslista, proto se mnou chodila na přípravy. Nastoupil jsem na konzervatoř v Košicích. Pak, když tatínek umíral, jsem to vyměnil za Bánskou Bystrici, kde jsem měl vynikající pedagogy. Pak jsem odešel působit do Prahy, kde jsem chvíli vedl orchestrální život – psal jsem pro orchestr, sem tam jsem si zahrál, … Nejraději jsem seděl na druhých houslích na nejposlednější židli vedle harfy, protože jsem mohl vnímat všechny zvuky a tóny kolem sebe a to mi pomáhalo mít přehled.“
Ve vánočním čase se na Vás určitě hrnou koledy a jiná vánoční hudba. Jak to vnímáte jako muzikant? Skládáte koledy, nebo budete mít nějaký vánoční program?
„Své vlastní koledy nemám, ale dostal jsem zakázku na mši, takže teď pracuji na komponování vánoční mše. A co pro mě koledy znamenají? Boží hlas, který k nám promlouvá, a díky němu my můžeme promlouvat k lidem kolem nás.“
Co byste popřál posluchačům do Nového roku?
„Všem lidem bych popřál, aby si zapamatovali to, jak chtějí být všichni spolu a aby jim to vydrželo i po Vánocích, přes celý rok. Aby milovali své blízké, nejen o Vánocích ale pořád.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
