Osobnosti28. dubna  2018 v 20:05  

Daniel Ferenc: Jsem člověk, který, co se týče humoru, nemá hranice

Daniel Ferenc - Foto: YouTube. com

Daniel FerencFoto: YouTube. com

Daniel Ferenc je třiadvacetiletý komik z Ústí nad Labem, který se proslavil zejména stand-upy na téma soužití Romů s většinovou společností. Narodil se do romsko-české rodiny, což do značné míry ovlivnilo jeho vyrůstání i vztahy v rodině. V současné době má svou show v komerční televizi.

„Jsem Rom. A jsem na to hrdý. Nestydím se za to. Naučil mě to můj táta, který na to byl vždycky hrdý.“ 

Působíte v televizní show. Jste komik? 

„Jsem spíš komik, který se snaží bořit bariéry rasových předsudků. Snažím se, aby si v to každý našel něco svého.“ 

Určitě je těžké najít téma, kterému se bude obecenstvo smát. Připravujete si scénář? 

„Určitě. Připravuju se týdny. Nacvičuju to před zrcadlem, píšu scénář, a potom i trénuju mimiku, hlas, smích, co udělám. Celý ten výstup není jen o tom stand-upu, tedy o tom vtipu, záleží to na maých detailech, mini detailech, které ostatní třeba nevidí.“ 

Poslouchala jsem pár vašich stand-upů. Říkala jsem si, jak dát dohromady ten vtip, to téma? Třeba jen to, že Romové se bojí psů. A je z toho ohromná legrace. 

„Často mě to zničehonic napadne. To s těmi psy, to mě konkrétně napadlo proto, že to je stará věc, které jsme se vždycky smáli, když jsem byl s klukama venku. Já se opravdu bojím psů. Když je pes bez vodítka, já se bojím, protože mě jde automaticky kousnout, to je jasné. To už vědí všichni, že mě jde zakousnout. A když jsem s bílýma klukama, tak ten pes nikdy nejde k nim, vždycky jde ke mně. A začne štěkat jenom na mě. Já nevím proč. Tak jsem si prostě řekl, že pes vycítí, že jsem Rom. A ověřil jsem si kolikrát, že ti psi jdou jenom za Romy, nikdy nejdou za těmi bílými. Takže takhle nějak vzniknul tenhle konkrétní stand-up.“ 

Daniel Ferenc - Foto: Dušan Vágai

Daniel FerencFoto: Dušan Vágai

Prezentujete se jako Rom. Děláte si z Romů legraci. Měj jste někdy problém s tím, že jste Rom? 

„Měl jsem problémy mnohokrát. I teď mám problém. Sháním do pronájmu nový byt. A nemůžeme sehnat s přítelkyní byt. Stačí se představit jménem Ferenc a oni mi odpovědí, že v bytě žádné cikány nechce. A típne mi telefon. Mě šokuje, že v roce 2018 mi někdo může něco takového říct. Je to prostě odmalička. Už i na základní škole se ke mně učitelky chovaly jinak než k ostatním žákům. Na střední škole to bylo to samé.“ 

Měl jste z toho nějaké trauma?

„Když jsem byl malý tak ano. Když jsem byl starší, tak jsem se smířil s tím... Nebo nechci říct, že smířil, spíš jsem si uvědomil, že se nemám za co stydět, za to, kdo jsem. Začal jsem na to být hrdý. A tomu, kdo mi za to nadával, jsem se pro sebe uvnitř ducha smál.“ 

Děláte si legraci ze sebe, z Romů. Nemyslíte si, že je to někdy trochu přes čáru?

„Jsem člověk, který, co se týče humoru, nemá hranice. Moji známí to vědí. Já prostě ty hranice neznám, dokud je nepřekročím.“ 

Našel jste se v tom, co děláte?

„Když jsem začal dělat tohle, opravdu jsem se našel. Je to takový pocit, že to člověk fakt pozná. Tohle je ono, to je to, co mám dělat. Uvnitř to cítíte. Když vás to baví a jste v tom dobrý, myslím si a věřím tomu, že automaticky musí přijít úspěch.“ 

Co na vaši kariéru říkají vaši rodiče?

„Moje matka byla ze začátku proti, moc se jí to nezdálo. Dneska, když mám úspěch, tak je se mnou. Asi ji v tom chápu. Když vám vaše dítě řekne: Nebudu pracovat, budu dělat stand-up komika... asi nejste úplně nadšená. V mém případě to klaplo, takže teď mě podporuje. Není ale moc ráda, když mluvím o osobním životě nebo o ní a o tom, co se dělo v naší rodině. Z toho já si ale velmi rád dělám srandu, hlavně v televizi. Kvůli tomu jsou dost často mezi námi hádky.“ 

Co na to říká táta?

„Můj táta je ve vězení. Poté, co ho zavřeli, jsme ztratili kontakt. Pohádali jsme se a neumíme k sobě najít cestu, kdo první začne. Ve finále ani nevím, jestli můj táta ví, co dělám. Pokud ví, co dělám, nebo teď i poslouchá... Nevím, jestli teď chytají ve věznicích rádio. Doufám ale, že by na mě byl hrdý, že jsem něco dokázal. Zatím jsem toho teda moc nedokázal, ale jenom to, že jsem se osamostatnil a že si plním sen... Doufám, že je na mě hrdý, a doufám, že až vyleze z basy, že bude tady v tom se mnou a že zase začneme být rodina.“ 

Autor:  Iveta Demeterová  (ide)
Pořad: O Roma vakeren  |  Stanice: ČRo Radiožurnál
Čas vysílání: sobota 20:05  |  Délka pořadu: 55 minut  
 

Nové články v rubrice

Významní Romové

Světové osobnosti


Osobnosti z Česka a Slovenska