Ignác Zima: Propagátor romského jazyka
Při vyslovení jména Ignáce Zimy si můžeme vybavit mnoho profesí od železničáře až po pedagoga, největší část svého života ale spojil s propagací romského jazyka a s prací ve Svazu Cikánů-Romů. Před dvěma lety získal Zima cenu Muzea romské kultury. Když letos v dubnu zemřel, jeho obsáhlou pozůstalost převzalo právě toto muzeum. Spolu s ředitelkou odborného oddělení Janou Habrovcovou se pozůstalostí probírala redaktorka Tereza Kadrnožková.
„Pan Ignác Zima, kterému se rovněž říkalo Hynek nebo Ganác, se narodil v roce 1938 v Kopčanech na Slovensku. Následně potom žil v Hodoníně, odkud přesídlil do Brna. Byl to člověk velmi činorodý, za což od Muzea romské kultury dostal ocenění. Činný byl hlavně na poli romštiny, které se věnoval celý svůj život. Nejen že ji sám vyučoval na střední policejní škole a později na Pedagogické fakultě v Brně, ale vytvořil si vlastní učebnici, pracovní sešity, aj.“
Vám se nedávno podařilo získat jeho pozůstalost. Můžete nám říct, jak jste k ní přišli?
„Jeho rodina nám nabídla, abychom do naší sbírky přijali písemnou pozůstalost pana Zimy, kterou si vedl. Z té je patrné, že to byl člověk velmi pečlivý. Vedl si osobní archiv, který je z doby Svazu Cikánů-Romů, tedy z konce 60. let a ze začátku 70. let. Zároveň to byl člověk, který se zajímal o romskou historii a reálie, takže v jeho pozůstalosti je spousta poznámek a článků s romistickou tématikou. Velkou část potom představují jeho poznámky, které se vztahují k výuce romštiny. Tedy jeho ručně psaná příprava, dále pracovní listy a učebnice, které tvořil, různá jím připravená cvičení. Dále je tam ústní lidová slovesnost, kterou si zpracovával, texty lidových písní, krátké pohádky, přísloví.“
Druhou část pozůstalosti ale netvoří zápisky nebo literární díla, ale výtvarné umění.
„Obsáhlý soubor kreseb, což je činnost, které se pan Zima věnoval až v posledních letech, kdy mu zdravotní stav nedovoloval volnější pohyb a on musel utlumit svoji jinak velmi aktivní činnost. Tím vznikl opravdu obsáhlý soubor kreseb, ve kterých se tematicky vrací ke svému dětství, které prožil v osadě v Kopčanech. To bylo jeho velké celoživotní téma. Kresby, vytvořené často pastelkou nebo propiskou, které potom dobarvoval a nějak poeticky nazýval nebo doplňoval úryvky třeba z písní. Z druhé strany kreseb je velmi často slovní zásoba, která se nějakým způsobem k obrázku a jeho tématu vztahuje. Zpravidla uváděl i přesné datum, kdy kresbu vytvořil, nebo informace, v jakém byl rozpoložení, jakou měl náladu nebo v jakém byl zdravotním stavu.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
