Lékař Peter Rác: Jsem Slovák s romskými kořeny

„Rodiče to chtěli a možná i vytušili, že bych na to měl. Já jsem se tomu vůbec nebránil. Zjišťoval jsem, jak jsem postupně rostl a studoval, že je to asi to nejsprávnější, co můžu udělat, jít na medicínu.“

Důležitou úlohu při rozhodování hrál středoškolský studentský poradce.

„Byl to právě učitel chemie Kamil Vajnorský. On byl výchovný poradce. A tehdy nás lanařili na vojnu, na vojenské vysoké školy. A on mi řekl jako první o tom, že existuje vojenská medicína, protože jeho bratr byl vojenský lékař. Beru to jako jednu z klíčových rozhodnutí ve svém životě, když jsem se rozhodl, že nebudu ani zkoušet žádnou medicínu na Slovensku, v Bratislavě, Košicích nebo Martině. Vnímal jsem to i tak, že by to byla velká zátěž pro rodiče. Byl jsem nejstarší, moc peněz na civilní studium rodiče, myslím si, neměli, ale byli ochotní pro mě udělat cokoliv.“

Peter Rác v době vysokoškolských studií toužil po specializaci.

„Snil jsem o nějakém chirurgickém oboru. Už v době studií jsem tušil, že by to mohla být ta krční. Chtěl jsem být chirurg, chtěl jsem se věnovat chirurgii. Ten obor mi přišel velmi sympatický a se snesitelným záběrem.“

Po ukončení studia v Čechách zamířil zpět na Slovensko.

„Jako vojenští lékaři jsme měli povinnou dvouletou postgraduální praxi. Absolvoval jsem ji v Ružomberku. Znamenalo to, že jsem prošel všemi odděleními vojenské nemocnice v Ružomberku, nejdéle jsem byl na chirurgii a na interně. A potom jsem byl odvelen na pozici náčelníka zdravotnické služby na vojenský útvar.“

Doktor Peter Rác pokračuje ve štafetě vykonávání funkční endonazální chirurgie vedlejších nosních dutin|foto: Youtube .com

Doktor Peter Rác pokračuje ve štafetě vykonávání funkční endonazální chirurgie vedlejších nosních dutin.

„Tuto metodu, a to je také metoda, která přišla z Německa do Hradce Králové v roce 1989, a potom z Hradce Králové se rozšířila po Čechách a také na Slovensko. Ružomberské pracoviště je stále v rámci této operační techniky skutečně na špičce, porovnatelné se špičkovými pracovišti v celé Evropě. Tato metoda je specifická tím, že se využívá endoskop. Dostáváme se do vedlejších nosních dutin, ale i dále za jejich hranice, operace hypofýzy, operace mozku, báze lebky. Operujeme za použití pouhého zraku, s pomocí mikroskopu a endoskopů.“

Hippokratovu přísahu doplnil tím, co získal praxí.

„Žij a nech žít. A nikoho nepoškodit, to je v chirurgii velmi důležité. Udělat raději méně, než něco víc, co je špatné a nedá se to už vrátit. Tím se stále řídím.“

Minulý rok získal ocenění Roma Spirit 2017 v kategorii osobnost.

„Nevím, kdo mě navrhnul, ale měl to být údajně jeden pacient, kterému pomohl, měl jsem mu, jak mi řekli, zachránit život. Možná jsem dokázal zjistit něco, na co jinde nedokázali přijít. Jsou to často zhoubné nádory, které mají lidé v hlavě. To jsou velmi nepříjemné lokality, nepříjemné nádory, na které lidi běžně a velmi rychle umírají. I s takovými pacienty je možné pracovat.“

Doktor Peter Rác konfrontuje případné předsudky a stereotypy se svou profesionální činností.

„Při studiu a během mého odborného růstu v nemocnici v Ružomberku, kde jsem působil nejvíc, ale i jinde, jsem to nikdy nevnímal jako nějaký hendikep, ani necítil, že by mě někdo bral tak, že jsem jiné barvy pleti nebo jiné národnosti. Já vím, že si pacienti řeknou něco jako: To je ten cigán. To je ten doktor, který je cigán. A možná si to řeknou i někteří kolegové. Ale já se snažím se celou dobu dělat medicínu tak... Udělal jsem, myslím si, pro ni dost. Mohl jsem ještě víc, víc se vzdělávat. Nejsem dokonalý, ale celý život se snažím tu medicínu dělat co nejpoctivěji. A myslím si, že moudří lidé na to přijdou, že jsem ten, který se jim snaží pomoct a který jim umí pomoct. Slovák s romskými kořeny, to je asi největší pravda.“