Osobnosti6. května  2019 v 09:45  

„Podepsala bych i vlastní smrt,“ říká o nedobrovolné sterilizaci Elena Gorolová

Elena Gorolová - Foto: Dušan Vágai

Elena GorolováFoto: Dušan Vágai

Elena Gorolová pracuje jako terénní pracovnice pro obecně prospěšnou společnost Vzájemné soužití. Snaží se navrátit děti z dětských domovů zpět do rodin. Angažuje se v boji za práva žen, které byly v době před rokem 1989 a krátce po něm nedobrovolně sterilizovány. Lékaři tehdy zákroky prováděli, aniž by si ženy plně uvědomovaly jejich následky. Do Ostravy jsme se za Elenou Gorolovou vydali s Dušanem Vágaiem.

Paní Gorolová jak dlouho jste s Vaším manželem a jak jste se poznali? 

„S manželem jsem přes třicet let. Měla jsem tehdy asi šestnáct a manžel přijel z dětského domova na dovolenku ke kamarádovi do Hlučína. Já jsem tam měla rodinu, a tak jsme se seznámili. A od té doby jsme spolu.“ 

Jak dlouho jste byli spolu, než se Vám narodil první syn? 

„Dva roky. Manžel hned po svatbě odjel na vojnu a já už jsem byla těhotná. Manžel pak přijel domů na návštěvu, když už jsem byla v porodnici.“ 

V té době Elena se synem bydlela u svých rodičů a manžel za ní z vojny dojížděl na návštěvy. Nemohli sehnat bydlení, a tak ani další dítě neplánovali. 

„Když se pak manžel vrátil, tak jsme žádali o byt, ale bylo to velice těžké, takže jsme ani další dítě neplánovali. Já jsem chtěla brát nějakou antikoncepci do té doby, dokud nebudeme mít svůj byt, ale ono to tak nevyšlo.“ 

Kdy jste pak zjistila, že už další dítě nemůžete mít? 

„V roce 1990 jsem chtěla napsat tu antikoncepci, jenže jsem přišla k paní doktorce a ta mi řekla, že teď asi těžko, protože už čekám dítě. Já jsem říkala, že to asi nechci, ale budu se muset poradit doma s manželem. Když jsem přišla domů, tak manžel i maminka řekli, že si mám dítě nechat, protože jsme pořád toužili po holčičce. Takže jsem si dítě nechala.“ 

Druhý porod 

23. září 1990 začaly Eleně kontrakce a Elena musela nastoupit do vítkovické nemocnice. 

„Porod se nerozbíhal. Až pak druhý den večer mi na porodním sále lékař řekl, že mi propíchne plodovou vodu. Tak to udělali, ale v tu chvíli nastaly komplikace a doktoři říkali, že bych mohla umřít já, dítě nebo oba a začali mě připravovat na další císařský řez. V roce 1988 jsem prvního syna porodila také císařským řezem. Při těch přípravách jsem měla velké bolesti, pobíhalo kolem mě mnoho lékařů. A v té chvíli přišla jedna sestřička, měla dva papíry: na jednom jsem měla uvést jméno holčičky nebo chlapečka a na druhém jsem měla podepsat sterilizaci. Pořád říkám, že bych podepsala i svoji smrt, protože nevím, co tam bylo napsáno. V těch bolestech jsem podepsala papír, ale absolutně jsem nevěděla, co na něm bylo. Odvezli mě na operační sál, tam mi provedli druhý císařský řez a sterilizaci.“ 

Co nastalo, když jste to zjistila? 

„Až další den mě odvezli mezi maminky na normální pokoj. Byla vizita, přišel primář a já jsem se ptala, co mi bylo provedeno. A on řekl: Provedli jsme vám sterilizaci.“ 

Vy jste nevěděla, o čem mluví, že? 

„Ne. Řekl mi: Vy už nikdy nebudete mít děti, protože jste utekla hrobaři z lopaty.“ 

Elena Gorolová měla po letech možnost navštívit nemocnici a setkat se s lékařkou, která byla tehdy u jejího druhého porodu, kdy jí byla provedena nedobrovolná sterilizace. 

„Když jsem s ní mohla hovořit, tak mi řekla, že kdyby byla v té době u mě tak ponaučená, tak by se to nestalo. To byl pro mě šok. Říkala jsem si, jak to, že před tím nebyla znalá?“ 

Vy jezdíte po světe a přednášíte o sterilizaci? Jaká je odezva? 

„V zahraničí je výborná odezva. Spíš tady v Česku není, vláda nás nechce odškodnit. V zahraničí na to lidé slyší a hovoří se mnou. V zahraničí se cítím vždycky lépe než u nás v Česku.“ 

Hlásí se i neromské ženy 

Od konce 60. let minulého století až do roku 2007 docházelo v někdejším Československu ke sterilizacím žen, aniž by k tomu ony poskytly informovaný souhlas. Případem Eleny Gorolové se v roce 2005 zabýval český úřad Veřejného ochránce práv. Ten na základě svého šetření odškodnění doporučil a vyzval další oběti, aby o sobě daly vědět. V současné době se Gorolové hlásí i neromské ženy. 

„Ty se na začátku nehlásily. Ale teď už ano. Nemůžeme tedy říct, že se to stalo jen romským ženám.“ 

Elena Gorolová byla nedávno ve Štrasburku, kde informovala o tom, že stále bojuje o odškodnění a na svém seznamu má 200 žen, se kterými je ve stálém kontaktu. 

„Znám je osobně nebo třeba přes facebook nebo telefon. Určitě by se nepřihlásily tisíce žen. Ani ta částka by nijak nikomu neuškodila. Je snížena na nějakých 150 nebo 120 tisíc. Já osobně říkám: Ano, je to důležité. Pro mě bude odškodnění výhra a to, že vláda řekne – to se stalo. Čekám na to jako na smilování. Dělám pro to úplně všechno.“ 

V polovině května bude Elena Gorolová vypovídat na policii, kde bude uvádět skutečnosti, které se týkaly sterilizací v období komunismu a ještě jednou bude vypovídat o svém příběhu, kdy byla v roce 1990 sterilizována. 

Autor:  Dušan Vágai, Iveta Demeterová  (ide)
Pořad: O Roma vakeren  |  Stanice: ČRo Radiožurnál
Čas vysílání: sobota 20:05  |  Délka pořadu: 55 minut  
 

Nové články v rubrice

Významní Romové

Světové osobnosti


Osobnosti z Česka a Slovenska