Osobnosti6. října  2018 v 10:59  

Projekt Lenička: Benefiční koncert na podporu Lenky Horváthové proběhne již 23. října

Lenka Horváthová před autonehodou - Foto:  Archiv rodiny Lenky Horváthové

Lenka Horváthová před autonehodouFoto:  Archiv rodiny Lenky Horváthové

23. října 2018 se v pražském Kongresovém centru uskuteční akce s názvem Projekt Lenička. Jedná se o benefiční koncert, jehož výtěžek půjde na zdravotní rehabilitaci 18 leté Lenky Horváthové. Dívky, které se během osudné autonehody změnil celý život.

„Jmenuji se Lenka Horváthová a je mi 18 let. Narodila jsem se v červnu roku 2000. Základní devítiletou školu jsem dokončila v roce 2015 a ve stejném roce jsem se hlásila a byla přijata na střední školu, obor Mezinárodních a veřejných vztahů. Věnovala jsem se tanci, zpěvu a malování. To byl můj život před autonehodou.“

„A pak se to stalo. Z autonehody si nic nepamatuji. Dědeček mi vyprávěl, že jsem ležela v kómatu naARU v Ústřední vojenské nemocnici ve Střešovicích. Já o tom vůbec nevím. Probudila jsem se a zjistila jsem, že se nemůžu hýbat.“

Před smrtí ji zachránil zázrak 

“V roce 2015 měla Lenička vážnou autonehodu. Díky velice silnému nárazu do hlavy došlo k silnému poškození mozku. Následkem toho došlo k otokům, ke krvácení do mozku a k těžkému postižení. Lenka ochrnula.” 

“Její zranění byla neslučitelná se životem. Od začátku nám lékaři říkali, že to Lenička pravděpodobně nepřežije a několikrát nám opakovali, ať souhlasíme s odpojením od přístrojů. Jednou jsme byli v situaci, kdy jsme uvažovali o tom, že na to přistoupíme. Říkali nám, že je Lenička ve vegetativním stavu, což je stav nenávratný, velice silné kóma. A že už Lenička takhle zůstane. Lékaři o tom byli naprosto přesvědčeni a poměrně dlouhou dobu se řešilo, jestli ji odpojíme nebo ne.” 

“Dokonce jsme se dostali do fáze, kdy Leničku prohlásili za mrtvou. Pan docent Plas říkal, že má jedno až dvě procenta života. Celou noc jsme žili v tom, že Lenička už není, že zemřela. A pak se stal zázrak. Druhý den jsme se dozvěděli, že žije a že žít bude,” 

vysvětluje Lenčin strýc Robert Horváth. Lenka po operaci rok ležela a nemohla se hýbat. Její stav byl velice vážný. Rodina od lékařů věděla, že je důležitá pravidelná a maximální rehabilitace. 

“Lenčin zdravotní stav se díky rehabilitacím hodně zlepšil. Intenzivní rehabilitace je klíčová pro obnovu poškozených funkcí. A protože Lenička hodně rehabilitovala, obnovily se poškozené funkce a ona teď začíná chodit s chodítkem. Udělala obrovské pokroky.” 

Rodina se semkla a u Lenky se střídali tak, aby jí celodenně pomáhali. Hlavní roli sehrál dědeček František a teta Markéta. 

“Lenička byla, nebo ve své podstatě pořád je, upoutána na lůžko. Ze začátku samozřejmě byla ta situace velice vážná. Více než rok nemohla komunikovat. Teprve po roce začala řešit okolní svět, lidi. Situace se vyvíjela velice pomalu, ale kupředu. Dnes Lenička normálně komunikuje. Tím, že má celou levou stranu ochrnutou, omezení přetrvávají.” 

Lenka potřebuje pravidelnou rehabilitaci 

Plakát k benefičnímu koncert na podporu Lenky Horváthové - Foto: Internet

Plakát k benefičnímu koncert na podporu Lenky HorváthovéFoto: Internet

Lenka potřebuje celodenní pomoc. Udrží se jen s pomocí chodítka. 

“Jak jsem již říkal, její funkce se obnovují. Díky chodítku se s ní velice pomalu a opatrně chodí.” 

S mladou dívkou pravidelně rehabilitují fyzioterapeuti, kteří k ní dochází domů. Pomáhá i dědeček František. 

“Věnuji se jí už tři roky. Za tu dobu jsem se hodně naučil. Vedla mě k tomu povinnost, abych své vnučce nějakým způsobem pomohl. Samozřejmě jsem nepomáhal jenom já, ale podílela se na tom celá rodina. Zejména moje dcera Markéta. Ta vyloženě bojovala o její život v nemocnici. Stála u ní, když byla v kómatu, ve dne v noci. Vždycky jsme ji jenom vystřídali. U operačního sálu seděla několik hodin na chodbě.” 

“Pokud byste dovolila, rád bych touto cestou poděkoval panu docentu Plasovi, protože jí vlastně zachránil život. Vlastně i tím, že jí za rok a půl po nehodě transplantoval čelo, které měla rozbité. Proto bych mu chtěl touto cestou, jménem celé rodiny, poděkovat za Lenčin život.” 

Na začátku její stav vypadal ztraceně 

První i druhou operaci provedl docent Jaroslav Plas z Neurochirurgické a neuroonkologické kliniky Ústřední vojenské nemocnice v Praze. 

“Měla rozsáhlé poranění mozku, mnohočetné zlomeniny lebeční klenby i báze v přední jámě lební, čili horní část obličejového skeletu. Hodně vážné poranění mozku, zvlášť nedominantní pravé hemisféry. Ten stav vypadal na první pohled prakticky ztraceně, infaustně.” 

Lékaři si kladli otázku, jestli to Lenka přežije a zda má vůbec smysl operovat. 

“Druhá otázka byla, jak rozsáhlé budou ty následky, protože bylo jasné, že nedominantní pravá hemisféra je vážně poškozená.” 

Docent Plas hodnotí velice kladně péči a vysoké nasazení rodiny, která vložila do rehabilitace velké úsilí. A to je na Lence vidět. 

“Nikdy jsem neviděl, aby se někdo s takovým úsilím do toho vložil. Lenka je na tom vlastně psychicky dobře, protože mluví, myslí logicky. Dominantní hemisféra byla postižená jen málo v té čelní oblasti. Ale z té nedominantní pochází vlastně její levostranné ochrnutí, které z části dokázali rehabilitací zlepšit, protože v tom určité možnosti rehabilitace poskytuje. U mladého člověka je ta šance asi o něco větší. Tedy skutečně, vykřesali z toho maximum. Rehabilitací udržují to, čeho se dosáhlo. Reedukací a cvičením obratnosti se dá Lenka dovést k úplné samostatnosti, ať už to bude s pomocí francouzských holí, nebo chodítka. Hlavně aby nebyla ležák, to je to nejpodstatnější. A to ona není.” 

Autor:  Iveta Demeterová  (ide)
Pořad: O Roma vakeren  |  Stanice: ČRo Radiožurnál
Čas vysílání: sobota 20:05  |  Délka pořadu: 55 minut  
 

Nové články v rubrice

Významní Romové

Světové osobnosti


Osobnosti z Česka a Slovenska