Osobnosti11. července  2018 v 20:05  

Rudolf Rác maluje i zvyky Romů ze své rodné vesnice na Slovensku

Rudolf Rác s manželkou na výstavě Khatar san? - Odkud jste? na Piazzetě Národního divadla v Praze - Foto: Jana Šustová

Rudolf Rác s manželkou na výstavě Khatar san? - Odkud jste? na Piazzetě Národního divadla v PrazeFoto: Jana Šustová

Teď Vás seznámíme s životem romského malíře Rudolfa Ráce, který se k malování dostal až ve svých padesáti devíti letech. Tehdy měl jako zedník brigádu ve Francii, kde se seznámil s profesorem malířství, který objevil jeho talent a zasvětil ho do tajů malby. Další znalosti pak získával samostudiem a praxí.

Rudolf Rác se narodil v roce 1942 na Slovensku v obci Ladice nedaleko Nitry. Část základní školy absolvoval na Slovensku, později pokračoval v Česku. Před ukončením základní školy mu však zemřel otec a maminka neměla dostatek prostředků na jeho vzdělávání. Navíc měl ještě další sourozence, a tak musel začít manuálně pracovat na různých stavbách. Své malířské začátky popisuje takto: 

Rudolf Rác: „Začal jsem sám od sebe, nikdo mě neučil, nikdo mi neradil, já jsem nic neobkresloval. Vždy mě něco napadlo a sám jsem si vytvořil obraz podle svého.“ 

A jeho manželka k tomu dodává: 

Manželka: „Ze začátku si celá rodina, i děti, pamatujeme, že začal malovat růže. A to byly ty nejkrásnější růže. A pak maloval koně a ti byli dokonalí. Takhle postupně začal malovat a učit se. Pak se ještě učil u jednoho pána, to byl akademický malíř, a ten mu pomáhal a radil, ukazoval mu, co ještě neznal. S ním maloval a zdokonalil se.“ 

Po růžích a koních pak přišly i další motivy. 

Rudolf Rác: „Tak různě, tvořil jsem lidi i přírodu, krajiny.“ 

K některým tématům ho přivedla ředitelka Muzea romské kultury Jana Horváthová. 

Manželka: „On maloval podle přání paní Horváthové, co ona od něj požádala, to on vždy namaloval. Třeba romskou svatbu, romské pohřby nebo křtiny, nebo svoji rodnou vesnici, kde bydlel – tu namaloval tak, jak vypadá dodnes. Maloval i to, co dřív Romové dělali, jak celé rodiny vyráběly cihly, a tím se živily. Namaloval i svoji rodinu při práci.“ 

Na svou rodnou vesnici Ladice vzpomíná Rudolf Rác takto: 

Rudolf Rác: „V těch Ladicích jsme kdysi bydleli. Byla to taková menší vesnička a podle toho jsem všechno maloval, jak jsem si na ty Ladice vzpomínal. Moji rodiče vyráběli cihly, vždy dostali nějakou zakázku, vyrobili cihly a tak se živili. A jak oni pracovali, tak jsem si to maloval, byl jsem ještě malý na to, abych s nimi dělal tu těžkou práci, tak jsem si maloval.“ 

Nepálené cihly se vyráběly z hlíny, plev a vody. 

Rudolf Rác: „To se připravila hlína, zamíchalo se to s plevím, namíchali to, našlapali a dali do takových forem. Pleví tu cihlu vázalo dohromady, když to pak oschlo, tak to bylo tvrdé a to pleví to drželo. Pleví je část obilného klasu, ze kterého vypadnou zrna a ten vršek je takový měkký a používal se do cihel.“ 

V roce 1955 se rodina Rudolfa Ráce odstěhovala za prací do severních Čech. 

Rudolf Rác: „Naši někdy neměli práci, nebylo z čeho vyrábět nebo neměli objednávky, takže jeli do Čech. To jsem byl ještě mladý kluk. V Čechách se živili tak, že chodili do práce do továren a tak různě. Takže tak jsme se dostali sem do Čech a pak už jsme se nevrátili domů na Slovensko, každý si tu našel práci, moji starší bratři pracovali v továrnách, na různých stavbách a tak.“ 

Rudolf Rác pracoval například v kovohutích, v cukrovaru nebo na stavbách. V současné době žije s manželkou v Praze. 

Autor:  Jana Šustová
Pořad: O Roma vakeren  |  Stanice: ČRo Radiožurnál
Čas vysílání: sobota 20:05  |  Délka pořadu: 55 minut  
 

Nové články v rubrice

Významní Romové

Světové osobnosti


Osobnosti z Česka a Slovenska