Zlatica Rusová připravuje vydání knihy o romských pamětnících holocaustu
Chováním skromná, ale přitom charizmatická a významná žena. Tak je možné charakterizovat romskou spisovatelku Zlaticu Rusovou ze Slovenska. Letos v dubnu u příležitosti Mezinárodní dne Romů získala ocenění za uchovávání romského jazyka v literární podobě. A na konci května patřila ke spisovatelům, kteří vystoupili na festivalu Khamoro v Praze.
Zlatica Rusová pochází z muzikantské rodiny a její dědeček byl proslulý vypravěč. Narodila se v roce 1951 v Kameňanech v okrese Revúca a po dědečkovi očividně zdědila dar slova. Píše prózu v romštině i ve slovenštině a svá díla sama překládá z jednoho jazyka do druhého. V posledních letech vedla rozhovory s pamětníky holocaustu nebo s jejich potomky a právě připravuje knižní vydání jejich vzpomínek.
„Mělo by to vyjít trojjazyčně – ve slovenštině, maďarštině a romštině. Po dobu tří let jsem se snažila najít ty lidi, chodila jsem za nimi, ale už je to velký problém, protože ti lidé, kteří to přežili, už nám umírají. Ale jejich děti to o těch rodičích vědí, tak mi to vyprávěly. Dost jsem se nachodila.“
Počet příběhů v knize bude následující.
„Příběhů je tam asi 17 nebo 19, nejsem si teď jistá. Bylo by toho tam i víc, jenže jsem se bála, kolikastránková by potom ta kniha byla. Když bude ve slovenštině, romštině a maďarštině, tak by byla hodně tlustá a toho jsme se báli. Proto jsme nepoužili všechny příběhy, ale těch 17-18 tam je.“
Přeživší holocaustu často o svých hrůzných zážitcích naprosto mlčí. Zlatica Rusová se díky práci s pamětníky holocaustu dozvěděla i něco, co nečekala.
„Řeknu Vám upřímnou pravdu, že je tam například příběh mojí mámy, která o tom nikdy nemluvila. Nikdy! A asi před čtyřmi lety se dozvěděla, že píšu o tomto tématu, začala o tom vyprávět a já jsem zůstala v němém úžasu, protože za ty roky o tom nikdy nemluvila.“
O svých zážitcích promluvila i babička Zlatici Rusové.
„Moji babičku také sebrala Hlinkova garda a drželi ji ve sklepě a také o tom mlčela. Nikdy nemluvila ani o tom, co s ní v tom sklepě udělali, k čemu se tam dostala, to byly jen domněnky, ale nikdy o tom nechtěla vyprávět. Až po čase vyšla najevo pravda, že ji udali, a představte si, že ti členové Hlinkovy gardy, která ji tehdy zatkla, po válce zůstali bez soudu, bez potrestání.“
Zlatica Rusová je členkou Romského literárního klubu. A jak se vlastně dostala k literární tvorbě?
„Já jsem už od mládí měla poznámky, vždy jsem si něco zapisovala, táhlo mě to k tomu. Ale psát jsem začala, až když jsem onemocněla. Začala jsem brát chemoterapie, chodit na ozařování, byla jsem bez práce, cítila jsem se připravená o všechno, zklamaná chorobou i mou nemohoucností. A tak nějak jsem se dostala k těm mým zápiskům a napadlo mě, že bych se tím mohla zabývat. A díky Pánu Bohu to vyšlo, bylo dobře, že jsem to tak udělala, protože potom už jsem se od toho nedokázala odtrhnout a ta moje nemoc se mi lépe snášela. Když mám být upřímná, jsem ráda, že po mně něco zůstane, i kdyby se něco stalo.“
Co se týče příběhu maminky Zlatici Rusové, už v roce 2010 vyšlo její vyprávění Romane romňa / Romské ženy, kde je zachycen příběh maminky z konce druhé světové války, kdy byla společně s dalšími dívkami z romské osady brutálně znásilněna ruskými vojáky.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
