Vždycky jsem toužila po objevování nového, říká přední odbornice na romskou kulturu Eva Davidová

Před čtyřiceti lety se do jednoho historického domu v Českém Krumlově nastěhovali noví obyvatelé: etnografka a historička umění Eva Davidová, budoucí odborná pracovnice krumlovského muzea, a její muž Jan Kočnar. Co tehdy malý stěhovací vůz z Prahy přivezl, to se dá snadno odhadnout: knihy, spoustu dokumentů a textů, fotografie a negativy a nejspíš i unikátní sbírku zvukových nahrávek, které Eva Davidová pořídila při svých terénních sběrech romského folklóru.

Eva Davidová se začala zajímat o Romy už jako studentka – v době, kdy se na katedře národopisu pražské Filosofické fakulty Univerzity Karlovy tomuto tématu - „cikánům“ - nikdo nevěnoval. Mělo se za to, že etnikum odsouzené tehdejším režimem k co nejrychlejší asimilaci vůbec nestojí za odbornou pozornost. „Hodně mi pomohl indolog Otakar Pertold, ten mou nevyšlapanou cestu po zelené louce pochopil a podpořil mě, “ vzpomíná Eva Davidová. Důležité pro ni později bylo i setkání s Milenou Hübschmannovou, která se jako studentka hindštiny začala zajímat o romštinu, což bylo v té době také úplně ojedinělé.

Ve svém bádání pokračovala Eva Davidová i po ukončení studia. Sama navštěvovala Romy v osadách na Slovensku, jezdila za nimi na Ostravsko a chodila do pražských romských rodin – vždycky s těžkým magnetofonem a s fotoaparátem. Nahrávky romských písní, které tehdy pořídila, tvoří dnes ohromnou unikátní sbírku, z níž se dosud podařilo vydat jen zlomek.

„Vždycky jsem toužila po terénních výzkumech a objevování něčeho nového,“ vrací se Eva Davidová ke svému profesnímu působení v českokrumlovském muzeu, kam nastoupila po několikaleté práci v Sociologickém ústavu a kde nakonec zůstala patnáct roků. „V muzeu jsem se naštěstí dostala k výzkumu, který sledoval proměny pohraničního osídlení na Českokrumlovsku. To byla zajímavá práce a moc mě bavila. Navíc jsem působila jako okresní konzervátor památkové péče.“

Po roce 1990 spoluzaložila Eva Davidová Muzeum romské kultury v Brně, kde pak po léta pracovala. Vyučovala také na Zdravotně sociální fakultě Jihočeské univerzity. Její publikační činnost je široká - kromě mnoha odborných článků i několik samostatných publikací, z nichž největší ohlas měla kniha Cesty Romů – Romano drom, ve které shrnula osud, způsob života a kulturu romské menšiny v Československu v letech 1945 – 1990. Byla oceněna také i její fotografická práce: nakladatelství Torst jí vydalo monografii a dočkala se i velké samostatné výstavy, která putovala po několika zemích.

Český Krumlov se stal pro Evu Davidovou vlídným domovem, ale prožila tu i těžké chvíle. Při povodni v roce 2002 zaplavila Vltava její domek a zničila mnoho cenných písemností i část fotografického archivu. „Byly to nejhorší okamžiky v mém životě,“ přiznává. „V jediné chvíli zmizely materiály, na kterých jsem pracovala dlouhá léta. Ale s pomocí rodiny a přátel se rány zacelily a život jde dál.“

Poslechněte si celé vyprávění tak, jak jej zaznamenala redaktorka Hana Soukupová.