Dny živé romštiny RomAcademy splnily své poslání i mezi dětmi

10. prosinec 2016

Nejdřív pohádka O Smolíčkovi v podání divadla Minor a pak pěkná dávka romštiny a povídání o romských tradicích a také Vánocích – to minulý týden v Praze zažily romské děti ze znevýhodněného sociálního prostředí v Kutné Hoře. Dětský program byl součástí dvoudenního festivalu RomAcademy, který se zaměřil na propagaci romského jazyka.

Padesátka romských dětí navštívila minulý týden Prahu. Některé z nich byly v hlavním městě vůbec poprvé. Odkud přijely, vysvětluje produkční RomAcademy Michaela Plchová.

„Ty romské děti sem dorazily z Kutné Hory ze Základní školy Na Náměti, která má největší koncentraci romských dětí z okolí z okolí Kutné Hory a přímo z Kutné Hory. Ty děti pocházejí hodně z vyloučených lokalit v Kutné Hoře a z okolí Kutné Hory.“

Po pohádce O Smolíčkovi už na ně čekali dva sympatičtí muži s kytarou. Jedním z nich byl romský hudebník a spisovatel Gejza Horváth z Brna.

„Pro děti jsem si připravil několik písniček a pak také trošku povídání o historii Romů, pak přečtu nějakou povídku ze své tvorby, možná něco o Vánocích, o nich mám víc povídek. A pak se Zbyňkem spolu něco zahrajeme, on něco udělá, já řeknu nějaké vinšování po romsku a nějaké říkanky. Když se blíží ty Vánoce, tak to budeme směrovat k tomu. A budeme improvizovat, jestli ty děti umí nebo neumí romsky a podle toho uvidíme. Když neumí, tak jim vysvětlíme nějaká slova, jak se řeknou Vánoce, že můj je miri a takové slovíčkaření. Trošku jim přiblížíme tu romštinu, pokud ji neumí. A pokud budou umět, tak je to perfektní.“

Dětí jsem se zeptala, jakým jazykem doma mluví.

Různé děti odpovídají: „Česky.“ „Česky.“ „Česky.“

Dětem zazpíval také romista Zbyněk Andrš.

Romista Zbyněk Andrš na RomAcademy

Zbyněk Andrš: „Děti, znáte nějaké starší romské písničky.“
Děti: „Jo.“
Zbyněk Andrš: „Sove, čhaven, sove – znáte?“
Děti: „Jo.“

Gejza Horváth děti přenesl do období Vánoc svého dětství.

„Víte, vyrůstal jsem v romské osadě a tam jsme měli velice krásný život. My děti jsme byly od rána do večera u řeky, chodily jsme si pro lesní jahody, pro jablka, pro hrušky, pro švestky, tam byly v lese takové sady. A takto jsme si to v létě užívaly. Ale když byly Vánoce, tak to bylo něco. Máma o Vánocích pekla šinga, záviny s různou náplní, moučné placky marikľa, buchty a jiné koláče a k tomu potřebovala pořádně vyschlé dřevo. Nakládala ho do kamen s vestavěnou pečící troubou a když už trouba měla tu správnou teplotu, vkládala do ní předem nachystané dobroty. V kamnech hořel oheň, dříví praskalo a vůně dobrot zaplavila celý dům.“

S dárky to v době dětství Gejzy Horvátha bylo následovně:

„Pamatuji si, že pod stromeček jsem dostal tepláky, spodní prádlo, ponožky a bagančata s přezkou na boku. Byl jsem šťastný a pyšný, že je mám. Nechtěl jsem si je ani umazat, tak jsem si je ani neobul. Čichal jsem k nim, voněly novotou a radostí mi tlouklo srdce tak, že mi skoro vyskočilo z hrudi.“

Během pásma se děti osmělily a bylo vidět, že z romštiny přeci jen něco umí. A pak jim Zbyněk Andrš zadal několik romských hádanek – třeba tuhle:

Romistka Karolína Ryvolová rozdala po skončení RomAcademy dětem knihy

Zbyněk Andrš: „Kana dikhes la, na dikhes. Co to znamená?“
Děti křičí...
Zbyněk Andrš: „Tak, ano: koukat se dívat se... Když ji vidíš, tak nevidíš. Co to může být?
Dítě: „Chameleon.“
Zbyněk Andrš: „Chameleon? To je opravdu chytré, protože chameleon se tak barvou přizpůsobí, že ho nevidíte. Ale v té romské hádance je to noc, tma. Když je tma a vidíte jí, tak vlastně nevidíte.“

A jak je znát, RomAcademy s podtitulem Dny živé romštiny svůj účel splnila i mezi dětmi.

Spustit audio