Lidé mají z komunikace s neslyšícími zbytečné obavy, říká Iveta Kokyová z organizace Tichý svět

„Slyšící lidé se komunikace s neslyšícími bojí. To je jedna z hranic, která slyšících od neslyšících odděluje. Podle mě by se to mělo odbourat. Neslyšící umí velice dobře odezírat. Slyšící mají představu, že komunikace s neslyšícím je obtížná, ale ono to tak není,“ říká konzultantka pro neslyšící Iveta Kokyová. Dále říká, že kromě zrakové řeči se dají využít i jiné komunikační metody:

„Oni umí odezírat a někdy částečně slyšícím rozumí. Dá se dopisovat, psát na papír, nebo využít různé posuňky. Dá se dorozumět.“

Na ovládání není znakový jazyk zrovna jednoduchý.

„Český znakový jazyk ovládám, ale ne na profesionální úrovni. Domluvím se s klientem, dokáži něco přeložit, ale je to strašně těžké a pořád je co se učit. A člověk i hodně zapomíná!“

Kokyová pomáhá neslyšícím především s přípravou na pohovory a výběrová řízení. Zaměstnání je jedna z oblastí, kde se řada neslyšících potýká s bariérami:

„Pomáháme lidem se sluchovým postižením. Zprostředkováváme práci, asistujeme na pracovišti po dobu potřeby zaměstnavatele nebo samotného klienta. Učíme je psát životopisy a během konzultací spolu na internetu hledáme práci.“

Podle slov Ivety Kokyové není vždy jednoduché najít zaměstnavatele, který by byl ochotný člověka s hendikepem zaměstnat.

„Na základě jejich hendikepu se nám stává, že klienty zaměstnavatelé odmítají z důvodu bezpečnosti práce s tím, že si nedovolí neslyšícího nebo člověka se sluchovým hendikepem zaměstnat. My ale máme vyhlídnuté firmy, které neslyšící přijímají.“

Někteří zaměstnavatelé kromě lidí s hendikepem odmítají zájemce o práci i kvůli romskému původu.

„Do naší klientely spadají neslyšící Romové. Já osobně jsem se u jednoho nejmenovaného zaměstnavatele setkala s tím, že nám na rovinu řekli, že Romy a postižené lidi nepřijímají.“