Ze života Romů12. května  2018 v 20:05  

Mezinárodní cenu SozialMarie vyhrál brněnský projekt Rychlé zabydlení

Tým projektu Rychlé zabydlení (Rapid Re-Housing Brno) přebírá cenu přebírá cenu SozialMarie - Foto: Maximilian Rosenberger

Tým projektu Rychlé zabydlení (Rapid Re-Housing Brno) přebírá cenu přebírá cenu SozialMarieFoto: Maximilian Rosenberger

Každoročně v květnu udílí rakouská soukromá nadace Unruhe ceny SozialMarie. Získávají ji projekty, které přináší inovace v sociální oblasti. Na 2. místě se letos umístil knižní klub Paľikerav, v jehož rámci mladí Romové z východního Slovenska tvoří recenze na knihy a zveřejňují je na videu. Třetí místo získal projekt Vídeňské kuchyně, díky němuž si sociální slabí občané mohou levně vyrobit kuchyň. A my si teď představíme vítěze.

Bouřlivými ovacemi vítali diváci v sále rakouského rozhlasu ORF letošního vítěze ceny SozialMarie. První cena putovala do Česka a získal ji brněnský projekt Rychlé zabydlení, díky němuž padesát rodin v bytové nouzi získalo možnost bydlet ve standardním nájemním bytě. Jak se vše vyvíjelo, popisuje předseda Platformy pro sociální bydlení Štěpán Ripka. 

Klienti projektu Rychlé zabydlení (Rapid Re-Housing Brno) - Foto:  IQ Roma servis

Klienti projektu Rychlé zabydlení (Rapid Re-Housing Brno)Foto:  IQ Roma servis

Štěpán Ripka: „V dubnu 2016 jsme společně se sto dobrovolníky a zaměstnanci města oběhli všechny ubytovny, azylové domy, všechny vytipované špatné baráky a různě jsme to nabalovali a dozvídali jsme se o dalších a dalších rodinách, které jsou v bytové nouzi. Tenkrát jsme jich sečetli dohromady 421. Z nich se vylosovalo 50, které dostaly nabídku nájemního městského bytu a podpory v modelu Housing first, který hodně staví na silných stránkách, lidi do ničeho nenutí, ale hledá v nich vnitřní motivaci nebo je přímo motivuje.“ 

Úspěšnost projektu se měří tím, kolik rodin si po roce bydlení udrží. 

Štěpán Ripka: „V tuto chvíli je to 48 rodin z 50, to znamená, že 96 % těch rodin, které byly v bezdomovectví, v bytové nouzi a dostaly šanci bydlet normálně a také dobrou podporu, tak prozatím bylo schopno si to bydlení udržet a moc si ho váží. Vidíme také, že první věc, která se rapidně zlepšila, je zdravotní stav, jak rodičů, tak dětí.“ 

Klienti projektu Rychlé zabydlení (Rapid Re-Housing Brno) - Foto:  IQ Roma servis

Klienti projektu Rychlé zabydlení (Rapid Re-Housing Brno)Foto:  IQ Roma servis

Ke klientům projektu Rychlého zabydlení nepatří jen romské rodiny. 

Štěpán Ripka: „Když jsme dělali ten průzkum, mysleli jsme si, že 95 % rodin v bytové nouzi v Brně budou romské rodiny. Úplně to tak nebylo, byly to asi dvě třetiny. Nejčastěji to jsou matky samoživitelky, nejčastěji s malými dětmi, ale jsou tam i starší matky, které třeba odešly z nějaké nefunkčního nebo násilného vztahu.“ 

Terénní sociální pracovnice Marie Ferencová přebírá cenu SozialMarie za projekt Rychlé zabydlení (Rapid Re-Housing Brno) - Foto: Maximilian Rosenberger

Terénní sociální pracovnice Marie Ferencová přebírá cenu SozialMarie za projekt Rychlé zabydlení (Rapid Re-Housing Brno)Foto: Maximilian Rosenberger

Byty poskytuje Magistrát města Brna a několik brněnských městských částí. Rodiny bydlí v různých částech města a nevytváří žádnou novou sociálně vyloučenou lokalitu. Poskytovatelem podpory v oblasti sociální služeb je místní nevládní organizace IQ Roma servis. Slovo má terénní sociální pracovnice Marie Ferencová. 

Marie Ferencová: „Zařizovali jsme různé opravy v těch bytech, které ještě nebyly hotové. S klienty řešíme veškeré dávky, dá se říct, že celou rodinu – aby děti chodily do školy či školky, učíme je finanční gramotnost, aby věděli, kam dát peníze, co by si měli především zaplatit a co může počkat. Řešíme úplně všechno, důchody, zdravotní pojištění, někteří lidé neměli ani svého lékaře.“ 

Jedním z padesáti klientů je invalidní důchodce Florian Kotlár. 

Malá klientka projektu Rychlé zabydlení (Rapid Re-Housing Brno) - Foto:  IQ Roma servis

Malá klientka projektu Rychlé zabydlení (Rapid Re-Housing Brno)Foto:  IQ Roma servis

Florian Kotlár: „Bydlel jsem v podnájmu v rodinném domku, kde umřel majitel, přistěhoval se syn z Anglie a musel jsem na hodinu vypadnout. Tak jsem musel do ubytovny, kde jsem bydlel skoro dva roky. Pak jsem byl vylosován a přidělili mi byt.“
Vy v něm bydlíte sám nebo s někým?
Florian Kotlár: „Já mám družku, protože manželka mi před lety zemřela, a s tou družkou mám tři děti.“
Takže v ubytovně jste bydleli v pěti lidech?
Florian Kotlár: „Ano, měli jsme tam pokoj asi 25 metrů čtverečních, společnou kuchyň, záchody a koupelnu, těžko se to snášelo. Byla tam spousta lidí, všelijací feťáci...“
Kolik jste platili za tu ubytovnu?
Florian Kotlár: „Jedenáct a půl tisíce za ten jeden pokoj.“
A když jste teď v bytě, kolik platíte a co to je pro vás za změnu?
Florian Kotlár: „Nájem i s inkasem a se vším všudy platím něco přes deset tisíc. Ale to byt, to už je prostorově veliké – dva velké pokoje, koupelna, kuchyň. Je to sice starý dům, něco jsem tam dodělával, ještě tam bude nějaká práce, ale to člověk dělá s radostí, protože si to dělá pro sebe.“ 

Dopad projektu vyhodnocuje vědecký tým z Ostravské univerzity a z Masarykovy univerzity v Brně.  

Autor:  Jana Šustová
Pořad: O Roma vakeren  |  Stanice: ČRo Radiožurnál
Čas vysílání: sobota 20:05  |  Délka pořadu: 55 minut  
 

Nové články v rubrice