Místo osvětlení ohně. A publikum, které neví, jestli tleskat, nebo řvát. Česká filharmonie hrála v romské osadě na Slovensku

1. říjen 2014

Nejsilnější muzikantský zážitek? Hrát v romské osadě na Slovensku. Komunitní činnost je nejen pro Českou filharmonii čím dál běžnější a potřebnější.

„Instituce, které jsou financované z veřejných prostředků, snad konečně pochopily, že je to pro ně určitá povinnost. Ostatně je to z hlediska tržního principu důležité i pro ně samotné,“ říká ředitel České filharmonie David Mareček.

Je prý hodně důležité dávat. „Komunitní činnost je forma duševní hygieny.“ Třeba hudebníci filharmonie se každý večer v krásných sálech odevzdávají krásně oblečeným posluchačům.“

Čtěte také

„Komunitní práce je ale přesný opak. Hudebníci chodí k nemocným, k seniorům či k sociálně slabým a vidí, jak život opravdu vypadá. Na to totiž protagonista, který vystupuje jen v nádherných sálech, často a lehce zapomene.“

Koncert v romské osadě

Silně na něj zapůsobil koncert České filharmonie v romské osadě na Slovensku. K této myšlence je prý přivedla Ida Kelarová. Sama tam pracuje a lidem opravdu pomáhá.

Koncerty proběhly v Lenartově a Raslavicích. Organizaci měli na starosti sami Romové. „Zažili jsme slabé, ale i velmi silné momenty. Špatně se to popisuje, ale třeba místo normálního osvětlení zapálili velké ohně.“

Dům Červeňákových v romské osadě Pätoracké v Rudňanech

Inspirovat hudbou ke vzdělání

Unikátní byl koncert i pro samotné obyvatele. Ti něco takového viděli poprvé v životě. „Nevěděli, jestli mají tleskat, nebo se hlasově projevovat. Dodnes mám z toho velmi pozitivní ohlasy.“

Zážitek byl důležitý hlavně i pro 50 místníxh dětí. „Mnohé z nich jsme inspirovali a začali studovat hudbu. Možná že podobné projekty jsou důležitější než mnohé vládní programy. To bez urážky,“ dodává.

Senioři jako učitelé

Říká se, že publikum klasické hudby je obvykle staršího data narození. Podle ředitele České filharmonie je to významná skupina obyvatelstva, která je důležitým cílem i pro trh. Jen je stále tak trochu podceňována. A naše společnost to zatím nemá chuť moc řešit.

„Všichni dobře víme, že Evropa jako celek stárne. Přitom stále propadáme kultu mládí. Je ale řada oblastí, kde je stáří naopak výhodou.“ Jako příklad uvedl umění, které je světem prudkých kontrastů.

„Pro balet je věk nemilosrdný. Ale takový pianista nebo dirigent zraje jako víno.“ Není tak prý dobře uměle prodlužovat zaměstnanost tam, kde to prostě nejde. Naopak je třeba podpořit některé oblasti umění a taky třeba pedagogickou činnost seniorů. Pokud jim to samozřejmě zdraví dovolí.

Jak budou z pohledu filharmonie vypadat oslavy výročí 17. listopadu 1989? Jak na listopadové události sám vzpomíná? Poslechněte si ze záznamu v iRadiu.

autoři: lup , zis , David Mareček
Spustit audio