Ze života Romů23. září  2017 v 20:05  

Nízkoprahové centrum na pražském Žižkově propojuje Romy s majoritou

Výtvarná dílna - Foto:  Husitské centrum o.p.s.

Výtvarná dílnaFoto:  Husitské centrum o.p.s.

Husitské centrum o.p.s. bylo založeno v roce 2001 iniciativou několika členů tehdejšího vedení pražské diecéze Církve československé husitské. Pokračuje Gerhard Hadi:

Táňa Jírová pracuje v nízkoprahovém centru již několik let. Jak sama říká, byl to určitý entuziasmus, založit právě takové centrum: 

„Před třinácti lety tady naši přátelé a část našich zaměstnanců zakládali nízkoprahový klub pro děti a mládež. Celé to vzniklo spontánně. Přes léto jsme si chodili hrát hlavně s romskými dětmi na ulici, a když přišla zima, tak jsme pronajali část místního kostela. Před pěti lety jsme dostali do správy celý kostel a od té doby tady zřizujeme komunitní centrum. Otevřeli jsme ještě několik vedlejších programů.“ 

Pro koho je komunitní centrum určeno? Kdo sem může přijít? 

„Kromě toho, že v rámci sociálních služeb pracujeme v nízkoprahovém klubu s dětmi od šesti do dvaceti šesti let, máme ještě klub pro rodiny, který se jmenuje Husátko. Pomáháme hlavně maminkám v krizových situacích a jejich dětem s přípravou do školy a do školky.“ 

Tzn., že pokud jsou lidé v hmotné nouzi, tak se na vás mohou obrátit a vy jim pomůžete? 

„Ano. Buď pomůžeme přímo my, anebo máme hodně navazujících organizací, právníky, poradce, i na oddlužení poradce. Tedy můžeme toho člověka přeposlat, nebo i doprovodit.“ 

Klientům chystáte i různé integrační programy nebo projekty? 

„Tím je například společný tábor, kam společně jezdí české a romské maminky se svými dětmi. Romské maminky z komunity vaří jídlo, seznamujeme se tak s romskou kulturou skrze tradiční pokrmy. Máme vlastní dětský taneční soubor Gitanne.“ 

Společné vaření - Foto:  Husitské centrum o.p.s.

Společné vařeníFoto:  Husitské centrum o.p.s.

Centrum má rovněž k dispozici zahradu, kam může přijít široká veřejnost a společně uvařit komunitní oběd. Toho se vždy ujme nějaký dobrovolník. 

„Děláme různé duchovní programy, třeba kombinujeme českou a romskou spiritualitu. Pořádáme česko-romské bohoslužby, kde část liturgie je v češtině a část v romštině, něco se zpívá česky, něco romsky.“ 

Kolik lidí pro vás pracuje? Máte nějaké dobrovolníky? Jsou to převážně Romové, nebo i lidé z majority? 

„Naši dobrovolníci jsou převážně z majority, ale máme i dva romské dobrovolníky. Celkem nás tu pracuje pět.“ 

A jak se v centru líbí místním dětem? 

„Chodím sem každý den.“ 

„Já tu strašně ráda kreslím.“ 

„Chodím sem od pondělka do pátku a nejvíc se mi líbí, že si tu můžu zahrát pink ponk.“ 

„Nejraději tady hraju fotbal.“ 

„Chodím sem asi čtyřikrát do týdne.“ 

„Nejraději si tady hraju s tetama a jinak maluju.“ 

A pokračuje Táňa Jírová: „Všichni jsme tady na Žižkově bydleli a viděli jsme děti, jak sedí na ulici a nemají co dělat. Chtěli jsme jim zaplnit volný čas. Přijmout je a ukázat jim, že ne všichni Češi Romy opovrhují, že je neodsuzujeme jenom proto, že jsou Romové, ale že spolu můžeme mít přátelské vztahy. Pracuji tu dvanáct let a za tu dobu mi pod rukama odrostly děti, z nichž některé už mají vlastní děti. Stali jsme se tady součástí komunity, za což jsme rádi a je nám tady dobře.“ 

Autor:  Gerhard Hadi
Pořad: O Roma vakeren  |  Stanice: ČRo Radiožurnál
Čas vysílání: sobota 20:05  |  Délka pořadu: 55 minut  
 

Nové články v rubrice


Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace