Přípravná školička Khamoro funguje v Olomouci už 25 let

V Olomouci ve školičce se zvláštním názvem Khamoro jsem se sešla se dvěma pedagogickými pracovnicemi, s Monikou Jurníkovou a Violou Balážovou.

Moniko, můžete představit tuto školičku? V čem je jiná od ostatních školek?

„Naše školička je školička s dlouhodobou tradicí. Funguje už 25 let. Poslední dva roky jsme v projektu Univerzity Palackého. V čem je jiná než ostatní školičky? Asi v tom, že využíváme speciální pedagogické metody. Pracujeme s Montessori pedagogikou, s metodou FIE, což je Feuersteinova metoda instrumentálního obohacení. Fungujeme také v běžném režimu klasických mateřských škol, tím myslím, že mám klasický režim dne.“

Violo, co znamená Khamoro?

„Slovo pochází z romštiny. V překladu to znamená slunce, sluníčko. Tento název má školička už 25 let. Řekla bych, že pro děti to může znamenat teplo, příjemnou atmosféru u nás ve školičce. Jsou to prostě sluníčka.“

Pracuje tedy školička Khamoro nějakým komunitním způsobem? Zapojujete například rodiče?

„Určitě, zapojujeme rodiče. Je to jeden z našich hlavních cílů, pracovat nejen s dětmi, ale i s rodiči, protože klienty v naší službě jsou jak děti, tak celé rodiny. Zapojujeme je prostřednictvím různých akcí. Do roka se minimálně čtyřikrát až šestkrát snažíme o nějakou akci s rodiči,“ říká Monika Jurníková.

U téhle otázky se budete asi doplňovat: Co je vaším hlavním cílem? S čím chcete děti, v uvozovkách, poslat dál?

„Řekla bych, že naším hlavním cílem je připravit děti do běžné mateřské školky, aby to pro ně nebyl takový šok. Proto jsou u nás. Učí se tady pracovat s Montessori pedagogikou, jak už říkala kolegyně, pracujeme také s Feuersteinovou metodou. Těmito způsoby se snažíme o to, aby byly děti nějakým způsobem samostatné, aby nebyly závislé na rodičích. Tak to je jeden z našich cílů,“ říká Viola Balážová.

„Dalším z cílů naší školičky je i to, že se snažíme, aby naše děti potkávaly pozitivní vzory, abychom i my byly pro ně někým pozitivním,“ doplňuje svou kolegyni Monika Jurníková.

Viola Balážová také zmiňuje, jak je pro děti důležitá komunikace s dalšími lidmi: „Možná také to, že se snažíme s dětmi chodit na veřejnost nebo do společnosti. Chodíme s nimi do divadla, na loutková představení, do kina a podobně. Takové to zprostředkování komunikace s dalšími lidmi, nejenom tady ve školičce, myslím si, že to je pro ně také určité posunutí dál.“

„Aby prostě dokázaly v běžném životě fungovat s tím, že mají zdravé sebevědomí,“ dodává Monika Jurníková.