Projekt Dža dureder pomáhá dětem i jejich rodičům
Projekt Dža dureder, podporuje dlouhodobě žáky základních škol nejen ve výběru budoucího zaměstnání, ale také v doučování anebo v přípravě na střední školu. Do projektu Slova 21 jsou zapojené dvě školy - Základní škola Grafická na Praze 5 a základní škola Petřín v Bruntále. Podrobnosti přinášíme v rozhovoru s koordinátorkou Pavlínou Matiovou:
„‘Dža dureder‘ v romštině znamená ‚pokračuj‘ a jedná se o tutoring, mentoring a práci s romskými rodiči. Lokální koordinátorka projektu Aurélie Balážová říká, že se díky tomu úplně změnila na škole atmosféra. Děti mají lepší známky, rodiče mají větší zájem o to, jak se jejich děti učí, takže vliv to má veliký,“ říká Pavlína Matiová, která upozorňuje, že pro každého žáka je důležité, aby dosahoval úspěchů a pracoval na svém rozvoji. I proto projekt nabízí žákům zapojit se do tutoringu nebo mentoringu.
„Děti mají možnost se zúčastnit tutoringu, což je doučování z předmětů, které jim ve škole moc nejdou. Po škole tak mohou chodit na doučování ke svým učitelům, kteří je ve škole daný předmět učí. O to je zájem. Mentoring je také práce s romskými dětmi. Jedná se o volnočasovou aktivitu pro děti, které mají potenciál studovat střední školu. Mentor je jejich učitel a kamarád, který jim pomáhá s výběrem střední školy, pomáhá jim najít jejich sny apod.“
Pavlína Matiová dále prozrazuje, kolik dětí je do projektu zapojeno.
„V Bruntálu je do tutoringu zapojeno 48 dětí a v Praze na ZŠ Grafická jich je myslím 25. V Praze s mentoringem začínáme od ledna a zájem dětí je obrovský, takže děti asi budeme muset vybírat. Uvidíme, jak to dopadne.“
Žáci často nemají o své budoucnosti jasno, projekt jim od samého počátku pomáhá stanovit si vyšší cíle a ty i následně naplnit.
„U dětí je největší zájem o služby – kadeřnice, pekařka, kluci chtějí dělat automechaniky. Kolikrát ani nemají ponětí o tom, že by mohly dělat něco lepšího, třeba právníky. Vlastně nemají žádné větší sny. Chtějí dělat to, co vidí v běžném životě. Když jsem se ptala dětí v Bruntále, co by chtěly dělat, tak říkávaly, že neví a teď se vidí v práci lokální koordinátorky, což je vlastně taky fajn – já bych chtěl být vychovatel.“
