Romové odcházeli během migrační vlny do Anglie i proto, aby měly jejich děti možnost se lépe vzdělávat. Takový byl i příběh pana Marka

20. srpen 2018

Marek odešel během migrační vlny do Anglie za lepším životem. Chtěl, aby se jeho děti lépe vzdělávaly.

„Nejdříve jsme byli v Norsku, a pak jsme z Norska přišli sem, protože švagr řekl, že je tu dobrý život, že můžeme pracovat za lepší peníze. V Norsku jsme žili asi dva a půl roku, a tam bylo dobře, všechno tam bylo v pořádku. Nemohli jsme si tam ale udělat povolení na práci, tam se v té době nedalo pracovat, v roce 98 a 99, až do roku 2002, se tam nedalo udělat povolení. Odešli jsme tedy domů, a potom jsme přišli do Londýna,“ říká rodák ze slovenských Michalovců. A zpětně přiznává, že největším oříškem byla pro celou rodinu právě angličtina.

„Ta řeč, ta nám dělala problém, protože jsme předtím vůbec neuměli anglicky. A ještě jsme předtím byli v Norsku, tam jsem se učil norsky, protože jsem tam chodil do šloly. Protože říkali, že nejdříve musíme chodit do školy, a pak do práce. Ale naučil jsem se. Za tři měsíce jsem už mluvil plynule anglicky. Mou první prací bylo roznášení letáků, další pak, když už jsem pochopil, jak se tu žije, žili jsme jako doma. Doma jsme taky žili dobře. V Čechách jsem vydělával 37 i 38 tisíc. Doma jsem také pracoval. Ale tady jsou lepší podmínky pro naše děti, školy a tak podobně.“

Stejně jako i doma, zažádal si pan Marek i jeho manželka v Anglii o živnostenský list.

„Krátce poté, co jsem přišel do Anglie, jsem si udělal živnost a stále pracuju na živnost, sám na sebe.“

Stavíte něco?

„Ano, jsem stavbař. Manželka nepracovala, protože jsme ještě předtím měly malé děti. Jak ale děti odrostly, tak začala taky chodit do práce. Uklízela domy. A také pracovala sama na sebe.“

Marek vyvrací, že by Romové odcházeli do Anglie kvůli sociálnímu systému. Větším lákadlem je pro ně vymanit se ze sociálně slabých lokalit, zpřístupnit dětem lepší možnosti pro vzdělávání a budoucí život.

„Každý říká, že utíkáme proto, že nechceme pracovat. Ale tak to není. Všichni, co jsme tu, všichni Romové, každý tu je kvůli lepšímu životu, protože tady pracují všichni. Nikdo tu není bez práce. Ať si o nás ostatní myslí, že nechceme pracovat. Tady pracuje každý. Lidé tu dostávají týdenní výplatu. To je dobré pro živobytí. Každý si vydělá minimálně od těch 350 do 400 liber. Každý platí dům a ještě si něco ušetříme. Vrátit se domů? Možná ano. Už bych to chtěl. Chtěl jsem už jít domů, ale ještě rok počkám, než dcera nastoupí do školy. A pak můžu jít domů, abych byl spokojený se svým životem.“

Marek přiznává, že s předsudky vůči lidem jiných kultur se setkává i v Anglii.

„Praví Angličani vám dají pocítit, že nejste odtud. Nejde o rasismus, jen to, že nejste pravý Angličan. Když jdete do hospody, někdy vás pustí, jindy ne. Tady je to stejné. Nikdo o tom neví, ale tak to je. Všeobecně, ne v Londýně, ale na malých městech. Když vás neznají, nesmíte tam jít.“

autor: Rena Horvátová
Spustit audio