Ze života Romů19. října  2018 v 08:46  

Romské děti hledají hlavně pochopení, říká Pavel Novák z nízkoprahového centra Kamin

Nízkoprahové zařízení Kamin se věnuje dětem v prostředí, které je jim blízké - Foto:  pcdazero,  pixabay.com

Nízkoprahové zařízení Kamin se věnuje dětem v prostředí, které je jim blízkéFoto:  pcdazero, pixabay.com

Hrát si s dětmi z vyloučených lokalit přímo v jejich domácím prostředí – to je cesta, kterou razí Nízkoprahové zařízení pro děti a mládež v Ústí nad Orlicí. Každý týden vyšle terénního sociálního pracovníka, který si se školáky povídá a vymýšlí jim volnočasové aktivity.

“Super člověk. Najde si na nás čas. Kolikrát vezme florbalky a jdem si zahrát na hřiště. Nebo různý jiný hry - házíme lítacím talířem, hrajeme fotbal, ...” 

Desetiletý Denis žije ve vyloučené lokalitě v ulici J.K.Tyla. S kamarády se často zapojuje do her, které pro ně připravuje sociální pracovník nízkoprahového zařízení Kamin Pavel Novák. 

“V rámci naší práce děláme terénní službu každý čtvrtek. Ta vychází z potřeb města, z toho, jaké tu jsou lokality. Službu děláme v odpoledních hodinách, kdy jsou už děcka ze školy doma a kdy se hledá využití jejich volného času. Zkoumáme i jejich sociální situaci.” 

Kdo jsou nejčastěji vaši klienti? 

“Děti od osmi do šestnácti let, tedy děti s povinnou školní docházkou. Potkáváme se s nimi ve městě, v lokalitách, kde se nejčastěji vyskytují, v jejich přirozeném prostředí. To je velká výhoda, protože ony se pak cítí v bezpečí, cítí se doma.” 

Jakou část vašich klientů tvoří romské děti? 

“Řekl bych asi polovinu. Ty samozřejmě pocházejí z oblastí, kde žije romská populace.” 

Co konkrétně s dětmi děláte? 

“Jde hlavně o kontakt, o komunikaci mezi mnou jakožto sociálním pracovníkem a klientem. Dále jde o volnočasové aktivity nejrůznějšího charakteru. Od sportovních her po věci, které je baví.” 

Jaké sporty s dětmi třeba děláte? A jak tyto aktivity organizujete? 

“My se na tom většinou domlouváme předem. Děti mě často znají, a tak už sami vyžadují konkrétní aktivity. Domlouváme se orientačně, tzn. kde se sejdeme, v kolik a co si přibližně zahrajeme.” 

Jaké problémy třeba s dětmi rozebíráte? 

“Nejčastěji jde o rodinu, zázemí, školu, kamarády, vztahy, ...” 

Děti se vám tedy svěřují se svými problémy? 

“Pokud si k sobě najdeme cestu a ony mi začnou důvěřovat, tak ano. Občas, hlavně se staršími dětmi okolo třinácti, čtrnácti lety, probíráme i jejich budoucnost. Jaké by chtěly dělat zaměstnání, jakou si vybrat školu.” 

Máte pocit, že na romské děti dopadá to, že patří k menšině a to, jak je vnímá okolí a v jakém vyrůstají prostředí? 

“Děti, které potkávám já, se chtějí hodně začlenit do většinové společnosti. Spíš bych řekl, že kolikrát hledají pochopení a lidi, se kterými mohou kamarádit. Těch ve většinové společnosti moc nemají. Vzhledem k tomu, že chodíme do lokalit, kde působí i preventisti kriminality, tak ti je právě vedou k tomu, aby se začleňovali, neselektovali se jenom s romskou komunitou.” 

Co je vlastně smyslem vaší práce? 

“Najít v jejich přirozeném prostředí skupiny dětí, které hledají řešení různých situací nebo potřebují společnost, aby nebyly samy. A pomoci jim, aby se nedostaly do nepříznivých situací.” 

Myslíte třeba, aby se nepotulovaly venku a nedělaly nepořádek, nebo nějaké přestupky? 

“Přesně tak. Naše práce je monitorovací, ale i preventivní.” 

Kromě čtvrtečních odpolední pořádá nízkoprahové zařízení pro děti z vyloučených lokalit i různé sportovní a dětské dny. 

Autor:  Barbora Soukupová  (SOB)
Pořad: O Roma vakeren  |  Stanice: ČRo Radiožurnál
Čas vysílání: sobota 20:05  |  Délka pořadu: 55 minut  
 

Nové články v rubrice