Romské děti si váží toho, že se jim věnujete

7. říjen 2017

Ve slovenské Nitře sídlí Ústav romologických studií, který patří pod Fakultu sociálních věcí a zdravotnictví. Natáčel tam Robert Hoza.

Na otázku, jak vypadá profilu absolventa a jaké je jeho uplatnění odpovídá Jurina Rusnáková, ředitelka Ústavu romologických studií:

„Náš absolvent může najít uplatnění v sociálních službách, ve všech organizacích, které slouží různorodým skupinám. Ať se jedná o ty, které mají nějaký sociální problém, nebo takové, které ho nemají, ale zrovna se nacházejí v životním období, kdy pomoc potřebují. Například mateřská centra, služby usnadňující skloubení rodičovského a pracovního života, služby pro seniory nebo chudé lidi. Náš studijní program je navíc obohacen o tzv. romologické disciplíny. Nejvíce se věnujeme výuce romštiny, z jiných předmětů jmenujme Dějiny Romů či Romskou kulturu. Výuka zahrnuje i praktickou část v okrajových romských komunitách.“

Ústav má k zájemcům o studia vstřícný přístup:

„Nepřijímáme jen Romy a ani naši absolventi nepracují jen s Romy. Naším cílem je získat studenty, kteří mají zájem pracovat v sociálních službách s cílovými skupinami, které do sociálních služeb patří. Tedy nejen s Romy. Romskou složku poskytujeme jako obohacení našeho studijního programu. Nejde o specializaci.“

Rastislav Rosinský je děkanem Fakulty sociálních věd a zdravotnictví Univerzity Konštantína Filozofa v Nitře. Spolupracuje na programech zaměřených na úpravu životní úrovně romských komunit žijících v osadách na Slovensku.

„Modely jsou vypracované, ale bohužel jen na papíře. To je to, na co často upozorňujeme. Modely a řešení tu jsou, o něco se musí postarat stát, o něco samospráva. Důležité je, kdo se tím bude zabývat, kdo bude realizovat, naplňovat a třeba i legislativně měnit.“

„Léta uplynula a k prolomení nedošlo. Pokaždé se separovali jak oni (Romové), tak i my. Ale přitom se navzájem potřebujeme. Nedá se říct, že dnešní Romové jsou stejní, jako bývali ti před třiceti lety, i my jsme se posunuli. Druhou otázkou je, jaké budou mít nároky a požadavky a co pro ně budou ochotni udělat.“

Může ale dojít i k ohrožení romské podstaty:

„Romství je založené na úctě a hrdosti, na cti. Úplně stejně jako to známe z naší kultury, s tím rozdílem, že oni na tom bazírují. Je chudoba, ale hrdost musí být. Samozřejmě že pod vlivem dlouhodobé generační chudoby se ctnosti vytrácejí a dochází k rozvratu, který může být katastrofální, viz některé osady. Tam už romipen není možný. Myslím si ale, že to se týká malého procenta z celkového počtu obcí. Jinak Romové kolikrát na ctnosti, které by měli mít, zapomínají, ale to je všechno způsobeno chudobou, ve které žijí.“

Posluchačka druhého ročníku oboru Sociální služby a poradenství, Tatiána Golská, vypráví o zkušenostech ze studentské praxe:

„Co se týče pohledu na romskou menšinu na Slovensku, vždycky jsem šla proti názoru většiny. Mám svůj pohled a potřebuji si vše vyzkoušet na vlastní kůži. Nejvíc jsem měla obavy z toho, jak mě (Romové) přijmou, jestli se mnou vůbec budou chtít děti pracovat. Ovšem po prvních deseti minutách jsem věděla, že to tam bude úplně super. Práci jsem si oblíbila, jsem s romskými dětmi moc ráda. Ony jsou takové srdečné, vděčné za veškerý čas, co jsem s nimi strávila. Mám z toho úžasný pocit zadostiučinění.“

„Romské děti si váží toho, že se jim věnujete. Tedy nejsem s nimi jen proto, že musím, ale proto, že se mi to úsilí vyplatí. Nemusí ani nic říkat. Už jen to, že když odcházím pryč, tak mě přiběhnou obejmout, nebo že mě ve městě i po letech poznají a pozdraví. Je to super.“

autor: Robert Hoza
Spustit audio