Ze života Romů1. července  2018 v 15:45  

S hledáním nového domova pomáhali lidem ze zrušených ubytoven v Ústí nad Labem sociální pracovníci obvodních radnic i neziskových organizací

V Ústí nad Labem se zavírají dvě ubytovny - Foto: Michaela Danelová

V Ústí nad Labem se zavírají dvě ubytovnyFoto: Michaela Danelová

Většina lidí ze dvou ústeckých ubytoven, které končí, si našla nový domov. Sobota 30. června byl poslední den, kdy se mohli odstěhovat. I když většinou měli smlouvy na půl roku, tak se tuto zprávu lidé dozvěděli koncem května. Provozovatelka měla domy na Střekově a na Klíši pronajaté od firmy CPI BYTY právě do soboty a ubytovny už nechce dál provozovat. S hledáním nového bydlení lidem pomáhali sociální pracovníci obvodních radnic i neziskových organizací. Na tak zvané „modré“ ubytovně na Střekově byla ještě včera dvacítka lidí bez naděje. Dnes se do předlické tělocvičny přestěhovalo 12 dospělých a 12 dětí.

Na schodech před ubytovnou sedí paní, nechce prozradit své jméno. Bydlí tu se svým vnukem. A zatím nemá kam jít. 

„Vezmu kluka a dám ho sem. Postavím mu tu stan.“ 

Přeci nemůžete skončit na ulici... 

„Skončíme. Už jsem s ním byla jednou na ulici a nikoho to nezajímalo. Vůbec. A on byl tehdy ještě malý, nebyl mu ani rok.“ 

Čtyři roky. Nešla jste třeba sama na sociálku na Střekov? 

„Chodila jsem. Oni mě pořád posílali na Střekov nebo i jinam.“ 

Vy jste nechtěla tak daleko? 

„Nešla jsem daleko pryč. Jsem tu zvyklá. Narodila jsem se tu. Kam bych měla jít? Jenže, většinou, když volali, majitelé říkali, že nechtějí lidi z ubytoven. Snažili se nám dost pomoct, sami za to nemůžou.“ 

Myslíte na sociálce tady? 

„Ano. Poslali mě do bytu. Ten byl ještě zdemolovaný, celý byt byl plesnivý. Já jsem vyřízená, věříte mi? Vlastně přijdete úplně o všechno. Ani nemáte kam dát osobní věci. Já jich tu mám hafo.“ 

Tato paní odmítá kvůli režimu azylový dům. A k synovi se nastěhovat nechce, protože nesnáší jeho ženu. Na ubytovně v Klíšské ulici je situace lepší. Třeba Olga Kotíková byla s pěti dětmi odhodlaná pronajmout si jednu místnost. Nakonec ale díky pomoci sociální pracovnice obvodní radnice získala pronájem bytu 3+1 od CPI BYTY hned vedle v sousedním domě. 

„Nejdřív mi to zamítli, řekli mi, že kvůli dětem. Paní sociální je přemluvila. Zaručila se za mě.“ 

Paní ze sociálky tedy pomohla. 

„Pomohla. Právě ta paní sociální mi vyřídila kauci, pomohla mi vyřídit dopředu nájem, pomohla mi vyběhat elektřinu. Byla tam se mnou.“ 

Provedla vás tedy i těmi papíry? 

„Ano. Všechno. Mám poprvé byt. Sama bych to nezvládla.“ 

Vy jste ani nebyla zvyklá si takové věci zařizovat, je to tak? 

„Ano. Právě. Dvanáct let na ubytovně. To je pro mě novinka. Připadám si blbě, ale je to novinka, na stáří.“ 

Řekněte mi, kolik jste platila tady na ubytovně a kolik budete platit v novém? 

„Teď jsem platila 12 800 korun. Budu platit 9 000.“ 

Josef Duna z ubytovny v Klíšské má kam jít. I jeho dcera. Mají nájemní byty v Předlicích. Budou tam platit i mnohem míň než tady za jednu místnost. 

„Dobré. Jsem spokojený.“ 

Jak jste ten byt sehnal? 

„Přes kamaráda.“ 

Takže jste se nespoléhal na pomoc sociálky nebo neziskovek? 

„Spoléhal jsem se na to, ale Péťa z Romano jasnica se o mě taky trochu staral, taky mi sháněl byty.“ 

Tady přeci jenom žijete spoustu let pohromadě. 

„Já ne. Bydlím tu asi rok a půl.“ 

Budete se vídat se známými? 

„Určitě. Ti, co bydleli tady dole, když odjížděli, manželce tu brečeli, než jeli pryč. Já jsem orodoval za všechny a přišel jsem na řadu jako poslední.“ 

Ani někteří lidé v nových domovech nemají, podle předsedkyně sociální komise a úřednice magistrátu Lenky Jaremové, vyhráno. 

„Teď by měla nastoupit intenzivní práce právě těch neziskovek. Ti lidé nevědí, co je vodoměr, nevědí, co je elektroměr. Na tu ubytovnu probydleli právě z bytů, protože v bytech žít neuměli. To, že se někam umístili, neznamená, že jsme vyhráli.“ 

Lidé musejí opustit obě ubytovny nejpozději dnes. Magistrát je připraven na nouzovou situaci. 

„Máme připraveno přístřeší. Oddělenou tělocvičnu ve škole v Předlicích, kde už jsou momentálně připravená lehátka, věci na spaní, a tak dále. Přístřeší jsme ochotní těmto lidem poskytnout po dobu jednoho měsíce. A tam musejí neziskovky vynaložit všechny síly na to, aby se ti lidé někam umístili. Domluvili jsme se s Člověkem v tísni, který to tam má nejblíž, je to jejich rajon,“ popsala Lenka Jaremová. 

Pořad: O Roma vakeren  |  Stanice: ČRo Radiožurnál
Čas vysílání: sobota 20:05  |  Délka pořadu: 55 minut  
 

Nové články v rubrice