Ze života Romů6. května  2017 v 20:05  

Soutěž Romano suno - Romský sen slaví 20. výročí

Oceněný účastník soutěže Romano suno - Romský sen 2016 - Foto: Jana Šustová

Oceněný účastník soutěže Romano suno - Romský sen 2016Foto: Jana Šustová

Své dvacáté výročí letos oslaví literární a výtvarná soutěž Romano suno – Romský sen. Jejím hlavním cílem je dát příležitost dětem a dospívajícím, kteří ještě umí romsky, uplatnit tuto dovednost veřejně a popsat svět kolem sebe. Od loňského roku se soutěže mohou zúčastňovat i dospělí autoři. My si teď řekneme, jaká soutěžní témata letošní jubilejní 20. ročník nabízí.

Romano suno oceňuje děti i dospělé, kteří mluví nebo píší romsky. Proto má literární kategorii a také kategorii mluveného slova, do níž je možné zasílat krátká videa. Jaké zajímavosti přinese letošní jubilejní ročník, vysvětluje organizátorka Marie Bořkovcová.  

Účastníci soutěže Romano suno - Romský sen 2016 - Foto: Jana Šustová

Účastníci soutěže Romano suno - Romský sen 2016Foto: Jana Šustová

„Mimořádné budou tři věci. Za prvé bychom rádi vydali sborník toho nejlepšího za uplynulých 20 let. A potom přímo na to už tradiční vyhlášení v prosinci bychom rádi pozvali aspoň některé z prvních vítězů Romano suno, kteří budou na svoji účast vzpomínat 20 let poté. A třetí věc je, že bude vznikat dokument ze soutěže.“ 

Soutěžní texty a videa je možné zasílat do konce června na adresu pořadatele, jímž je o. p. s. Nová škola. A jaká jsou letošní témata? 

„Letos jsme jich ani moc nevymýšleli, protože jsme si říkali, že se zase podíváme nazpátek, jaká témata se nám zdála jako nejzajímavější, resp. jaké texty, které z těch témat vzešly. A takhle jsme znovu otevřeli téma:
Soske som rado pro svetos / Proč jsem rád/a na světě?
Miro suno / Můj sen
Sostar ačhiľom zoraleder / Co tě nezabije, to tě posílí.
A nová témata z tohoto roku, která jsme vymysleli, jsou:
So šaj o gadže sikhľon le Romendar? A so amen lendar? / V čem by si mohli vzít Češi z Romů příklad a v čem naopak my od nich?
Hin lačho, te e fameľija bari? / Je dobré mít velkou rodinu?“ 

Romano suno má každoročně i výtvarnou část, které se mohou zúčastnit také děti, které romštinu neovládají. 

„Letos jsme se ve výtvarné části soutěže rozhodli upřednostnit děti, které budou malovat obrázky na základě vybraných textů z předchozích let soutěže Romano suno. Ty texty jsem rozeslala spolu s vyhlášením těch témat. Letos stejně jako v uplynulých letech budou moci děti malovat na volná témata, ale ilustrace k těm textům z Romano suno budou upřednostňovány.“ 

A čeho se vybrané texty týkají? 

„První text jsem našla z Romano suna z roku 1997 od olašského chlapce, který napsal text Naše koně, kde píše o tom, jak dědovi po škole pomáhá s koňmi, které pořád chová. Další text je z pražského Smíchova také z roku 1997 a popisuje reálnou událost z rodiny, kdy na dveře zaklepala jakási dívka, a zjistilo se, že to je sestra, která byla odebraná jako úplně malá a v 18 letech zjistila, kdo je její rodina a šla ji vyhledat. 

Další text je o tom, jak pisateli zemřela babička.  

„Rozhodla jsem se tam vybrat i smutný text, protože mezi texty v Romano suno je hodně moc smutných textů, které vyloženě pojednávají o smutných událostech. V tomhle je rozdíl, který ráda podpořím, protože sympatizuji s tím, jak to mají romské děti a rodiny, že o těch smutných věcech se hodně mluví.“ 

Další text je na hranici mezi pravdou a fantazií.  

Chlapec přebírá cenu v soutěži Romano suno 2016 - Foto: Jana Šustová

Chlapec přebírá cenu v soutěži Romano suno 2016Foto: Jana Šustová

„Jmenuje se Naše opice Girra, napsal ji jedenáctiletý Pavel Mica z Brna v roce 2002. Vypráví o opici, do které omylem vrazili, když jeli s rodiči na dovolenou a pak si ji nechali. Opice pak dělala různé věci, třeba jim vyhrávala fotbalové zápasy. A další text, který moc rádi čteme, je z nedávné doby, z roku 2013, od chlapečka z klubu Zeferino z Valašského Meziříčí. Pojednává o Mikuláši a o tom, jak se strašně bál, že si ho odnesou čerti. Bylo mu tehdy jen 9 let, když to psal.“ 

A teď dostanou slovo účastníci loňské soutěže Romano suno. Například Pavel Ondič z Kojetína psal o své zkušenosti s rasismem.  

„Někam jsem šel a bílí na mě nadávali, že jsem Rom. Nenechali mě někam jít a musel jsem se stydět za to, že jsem Rom. Nadávali mi a povyšovali se nad námi. Přitom jsme všichni stejní, jsme lidé.“  

Jeho kamarádka Renata Kalejová z 9. třídy psala o škole.  

„Chtěla bych se vyučit, nechtěla bych dopadnout jako ostatní, kteří jsou na podpoře. Chtěla bych mít dobrou práci. Chtěla bych se vyučit na cestovní ruch, a když to nepůjde, tak hotelová služba – pokojská.“  

Vloni poprvé se soutěže mohli zúčastnit také dospělí. Na 3. místě se umístila Eva Kropiwnická z Karviné. 

„Poslala jsem dvě básničky: Můj syn / Miro čho, a druhá báseň byla Paľikeriben, je to takové poděkování rodičům. Byly tady překrásné básně a všelijaké povídky, které psali dospělí i mládež. Je pěkné, že Romové si to drží.“ 

Autor:  Jana Šustová
Pořad: O Roma vakeren  |  Stanice: ČRo Radiožurnál
Čas vysílání: sobota 20:05  |  Délka pořadu: 55 minut  
 

Nové články v rubrice


Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace