rubrika: Bitva o rozhlas

Před 65 lety vypuklo Pražské povstání

5. květen - výročí Pražského povstání v roce 1945 - Foto:  ČTK

5. květen - výročí Pražského povstání v roce 1945Foto:  ČTK

Koncem 2. světové války hrozilo naší zemi zničení. Zatímco Američané začali osvobozovat západní Čechy a Rudá armáda dobývala na severu Berlín a na východě Moravu, nacisté se rozhodli klást ve zbytku protektorátu tuhý odpor.

Rozsáhlé povstání na mnoha místech Čech ale Němce natolik paralyzovalo, že jim nakonec nezbylo nic jiného než dezorganizovaně utíkat na západ. Čeští vlastenci nás tak uchránili před osudem mnoha evropských zemí. Kudy totiž prošla fronta, zůstala rozstřílená a vypálená města i s historickými centry a statisíce a milióny mrtvých vojáků i civilistů. 

Německé ozbrojené síly 

Ferdinand Schörner (1892-1973) - Foto: bundesarchiv.de

Ferdinand Schörner (1892-1973)Foto: bundesarchiv.de

Maršál Ferdinand Schörner – velitel skupiny německých armád Mitte – předpokládal, že bude klást odpor Rudé armádě nejméně do 20. května 1945 a pak se stáhne na osu Vltava - Labe. Podobný časový plán mělo i sovětské velení při plánování Pražské operace. Ještě v dubnu chtěli Němci využít k bojům na zdrženou hlavně část Prahy na pravém břehu Vltavy. Opěrné body měly být ve Strašnicích, na Vinohradech, na Vyšehradě a v dalších čtvrtích. Nejhorší zkáza by potkala Malou Stranu a Pražský hrad, protože hlavní opevnění mělo být na levém břehu Vltavy. Tady měla Rudá armáda po přechodu řeky uvíznout v bojích ve spleti malých uliček. Němci chtěli zničit nejen mosty přes Vltavu, ale i Týnský chrám, Prašnou bránu, Staroměstskou radnici a další historické budovy a pak ustoupit volným prostorem na západ. Německý plán počítal s přesunem silných jednotek do Prahy. V české kotlině se soustředilo kolem miliónu německých vojáků a jen v samotném hlavním městě byly desetitisíce příslušníků Wehrmachtu, Waffen-SS, Luftwaffe a pomocných vojenských složek. Němci drželi hlavně kasárna, letiště na Ruzyni a ve Kbelích a rozhodující strategická místa. Velkou roli hrál i Volkssturmbatalion 305 složený z německých civilistů, jehož členové měli mnoho zbraní i ve svých bytech.  

Přípravy k povstání
 

Říšský protektor Reinhard Heydrich (1904-1942) - Foto: Deutsches Bundesarchiv

Říšský protektor Reinhard Heydrich (1904-1942)Foto: Deutsches Bundesarchiv

Několik generálů bývalé československé armády hned po okupaci založilo ilegální organizaci, kterou v červenci 1939 nazvali Obrana národa. Její velení prakticky kopírovalo velitelskou strukturu bývalé československé armády. Gestapo Obranu národa několikrát téměř rozbilo, když postupně zatklo a popravilo mnoho jejích členů. Jednoho ze zakládajících velitelů, generála Josefa Bílého, dal zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich popravit hned po svém příchodu do Prahy v září 1941. Po sériích zatýkání se v říjnu 1944 ujal velení Obrany národa generál František Slunečko. Koncem dubna 1945 vytvořil velitelství Alex. Velitelství Alex si podřídilo uniformované protektorátní sbory: policii, četnictvo, vládní vojsko, protivzdušnou ochranu Luftschutz a zpravodajskou skupinu spolupracující se skupinou bývalých legionářů generála Karla Kutlvašra. Mělo pravomoc nad vojensky podchycenými povstaleckými jednotkami mimo Prahu a nad velitelstvím s krycím názvem Bartoš, které velelo obvodu Velké Prahy. Velitelství Bartoš v Bartolomějské ulici mělo k dispozici šest praporů Luftschutzu, 4026 uniformovaných policistů ze všech revírů, 425 zaměstnanců elektrických podniků, 400 četníků, 385 příslušníků vládního vojska a na 200 příslušníků bývalé finanční stráže. Na povstání v Praze se připravoval i český civilní odboj. Z iniciativy moravské odbojové organizace Rada tří, ilegální ústřední rady odborů a čtvrtého ilegálního vedení KSČ vznikla jako hlavní orgán Česká národní rada. V čele její vojenské komise stanul parašutista z Británie kapitán Jaromír Nechanský.  

Situace začátkem května 1945 

Léta potlačovaná nenávist k nacismu dostala konečně průchod a lidé na celém území protektorátu začali spontánně přemalovávat a odstraňovat německé nápisy a symboly. České banky přestaly měnit říšské marky na koruny a pražští obchodníci a průvodčí v tramvajích odmítali marky přijímat. Dopoledne 5. května v centru Prahy na Můstku a náměstí Republiky stovky obyvatel bouřlivě pozdravovaly četnický pohotovostní oddíl, který bojkotoval protipartyzánskou akci. Z oken obchodních domů vyhazovaly prodavačky trikolóry v národních barvách. V davu se šířily fámy o přítomnosti americké armády v Berouně a v Ruzyni, o zajetí zastupujícího říšského protektora K. H. Franka a o údajné sebevraždě kolaborantského ministra Emanuela Moravce. V nervózní atmosféře docházelo k prvním potyčkám s německými vojáky a policisty. 5. května jednalo velitelství Alex o vyhrocené situaci v domě U Kunerlů na Staroměstském náměstí. V 10 hodin generál Slunečko aktivoval pražské velitelství Bartoš a všem mimopražským jednotkám vydal rozkaz, aby „stěhovaly naplno“, tedy aby vojensky vystoupily proti okupantům. V 11 hodin nařídil pohotovost české policie a následně obsazení rozhlasu, meziměstské telefonní ústředny, nádraží, hlavní pošty a dalších strategických bodů ve městě. Nový policejní velitel podplukovník Rožek mezitím vyzval všechny policisty, aby „se postavili za svatou věc národa a nedbali obětí, které snad si boj vyžádá.“ Policisté okamžitě začali očišťovat sbor od kolaborantů. 5. května se K. H. Frank pokusil kontaktovat Spojence ve snaze dojednat separátní kapitulaci. Německou delegaci ale zajali povstalci. V rukou vlastenců skončil i předseda protektorátní vlády Bienert, který se pokoušel převzít moc z Frankových rukou. Mnohé německé posádky v Praze padly 5. května do rukou povstalců. Němci kontrolovali souvislé území pouze okolo silně obsazených objektů velitelství generála Rudolfa Toussainta v Dejvicích, u Černínského paláce, Pražského hradu a dále Malou Stranu i protiletadlovou baterii na Letné s malým předmostím u budovy právnické fakulty u Vltavy.  

Boj o Český rozhlas odstartoval Pražské povstání 

Dramatické okamžiky boje o rozhlas v roce 1945 - Foto:  Archiv ČRo

Dramatické okamžiky boje o rozhlas v roce 1945Foto:  Archiv ČRo

5. května 1945 ráno začíná Český rozhlas vysílat jen česky. Éterem znějí zakázané české písně. Národ cítí, že přišel rozhodující moment říci definitivní ne německým okupantům. Vysílané informace mají velký strategický význam pro začínající povstání. Němci nasazují proti rozhlasu jednotky SS a hned nato přijíždějí na pomoc statečným rozhlasákům čeští policisté a další povstalci. V prudkých bojích na Vinohradech a v okolí se naplno rozhořelo Pražské povstání. Více informací v článku Čtyři dny bitvy o Český rozhlas

Stavění barikád 

Po výzvách Českého rozhlasu začali Pražané v noci na 6. května stavět stovky barikád. Hromady dlažebních kostek a všech možných pevných předmětů stály napříč ulicemi, aby poskytly povstalcům úkryt před střelbou a znemožnily pohyb německé vojenské techniky. Na Vinohradské (tehdy Schwerinově) třídě vyrostly před rozhlasem 2 barikády a v blízkém okolí dalších 20. Mezitím povstalci zdokonalili svou organizovanost a zajišťovali spojení a vyzbrojování svých jednotek. Vlastenecká mobilizační centra ve Štefánikových kasárnách, četnických kasárnách na Újezdě a kasárnách Jiřího z Poděbrad organizovala další jednotky. Povstalcům se podařilo ukořistit asi deset improvizovaných obrněných vlaků, stejné množství obrněných vozidel a dvě baterie protiletadlových děl. Mimo Prahu povstalci zablokovali nebo zajali většinu německých posádek.  

Smrt kráčí podél Vltavy 

Nový vůdce Německa Karl Dönitz po zprávách o českém povstání opustil původní plán stáhnout skupinu armád Mitte bojem na západ. Dönitzovo vedení začalo naopak vyjednávat se Spojenci o kapitulaci Německa. Skupina armád Mitte dostala rozkaz, aby ustoupila tak rychle, jak je to jen možné. K tomu ovšem potřebovala pražský komunikační uzel. Povstalcům v Praze významně napomohly jednotky Vlasovců z 1. divize Ruské osvobozenecké armády, kterou nacisté sestavili ze sovětských utečenců a zajatců. Teď se však Vlasovci Němcům postavili. 6. května obsadili Smíchov a jejich 3. pluk také zaútočil na letiště v Ruzyni a zabránil tak dalšímu nasazení německých proudových letadel proti povstalcům. V Radotíně a Lahovicích bránil 2. pluk Vlasovců postupu německé bojové skupiny „Klein“ z Hradišťka po levém břehu Vltavy. Od rána docházelo k lokálním bojům na Žižkově i jinde, na severu se k Praze přiblížila bojová skupina pluku SS „Der Führer“ a na Pankrác dorazily další německé posily od Benešova. Na mnoha místech Němci, hlavně esesáci, vraždí zajaté povstalce a civilisty včetně žen a dětí.  

Nejtěžší dny povstání 

Barikáda na Národní třídě na křižovatce u Národního divadla a kavárny Slávie. Praha v květnu 1945. - Foto:  Archiv ČRo

Barikáda na Národní třídě na křižovatce u Národního divadla a kavárny Slávie. Praha v květnu 1945.Foto:  Archiv ČRo

7. května už povstalcům na většině míst dochází střelivo a proti dobře vyzbrojeným a vycvičeným esesákům a německé armádě se nedostávají zbraně. Ráno útočí mimopražské síly Wehrmachtu a Waffen-SS ve směrech Kobylisy - Trojský most, Vysočany - Karlín, Hrdlořezy - Žižkov a Pankrác - Michle. Němci brutálně využívají jako rukojmí civilisty včetně žen a dětí, které dokonce ženou před tanky. Trojský most padl v 16 hodin. Německé jednotky postupují přes Karlín a obsazují Masarykovo nádraží, kde hromadně masakrují zajaté povstalce. Útok z Hrdlořez zastavili povstalci na Ohradě. Na Pankráci se udrželi za pomoci Vlasovců. Útok nacistů proti vysílači Českého rozhlasu ve Strašnicích se podařilo odrazit až díky revoluční tankové jednotce s ukořistěnými stíhači tanků Hetzer.
V noci ze 7. na 8. května opustila Prahu většina Vlasovců z ROA. Útok Němců z Lahovic směrem na Smíchov zastavil 8. května na Zlíchově jeden z povstaleckých obrněných vlaků. Policisté a příslušníci vládního vojska z vlaku rozstříleli jeden německý tank, ale zbývající dva zasáhly lokomotivu. Německé jednotky večer postupně pronikají až na Barrandov, Zlíchov a do Hlubočep. Německá bojová skupina z Karlína se probíjí náměstím Republiky a Dlouhou a Celetnou ulicí až na Staroměstské náměstí.
  

Staroměstská radnice v plamenech 

Při bojích granáty z tankových stíhačů Jagdpanzer 38 Hetzer zapálily Staroměstskou radnici, která později musela být zbourána. Boje o Prahu už ale 8. května ztratily smysl. Němcům se nepodařilo dobýt pražský komunikační uzel a frontové jednotky musely Prahu obcházet. V 16 hodin zástupci obou stran podepsali protokol o provedení kapitulace německých branných sil, na jehož základě nastalo v 19 hodin všeobecné zastavení bojových akcí. Německá vojska začala odcházet z Prahy večer 8. května. Kolony většinou tvořily bojové jednotky, ale odešlo i německé úřednictvo a většina z asi 25 tisíc německých civilních obyvatel. Při odchodu z Pankráce s sebou esesáci vzali jako rukojmí mnoho civilistů, které před sebou hnali směrem k Jesenici.
Ráno 9. května ještě jednotky SS bojovaly v Břevnově na Malovance, v 10 hodin byl hlášen boj na Letenském náměstí a zároveň ostřelování vnitřního města a Hradu dělostřelectvem. Zastavení palby nerespektovala ani bojová skupina Klein na Zlíchově, se kterou svedli povstalci boj ještě 9. května ve tři hodiny odpoledne.
  

Rudá armáda v Praze 

Ukořistěný tank v Radhošťské ulici na Vinohradech. Hlavní město v květnu 1945. - Foto:  Archiv ČRo

Ukořistěný tank v Radhošťské ulici na Vinohradech. Hlavní město v květnu 1945.Foto:  Archiv ČRo

Původně měla do Prahy dorazit sovětská vojska z východu, ale těžký odpor Němců u Ostravy a Brna je vážně zpomalil. Masakrům v Praze mohli zabránit Američané, kteří při osvobozování západních Čech postupovali rychleji. Sověti však za žádnou cenu nechtěli Američany pustit do Čech dál, než jak to stanovila demarkační linie. Velitel západních spojeneckých vojsk Dwight Eisenhower 4. května nabízel sovětskému velitelství, že osvobodí Prahu. Náčelník sovětského generálního štábu Antonov to ale odmítl s tvrzením, že Rudá armáda už je prý na cestě. První sovětské jednotky 1. ukrajinského frontu však vyrazily do Čech až 6. května. Do Prahy dorazily tanky 1. ukrajinského frontu 9. května ve 4 hodiny ráno. V 8 hodin Český rozhlas začal vyzývat Pražany, aby odstraňovali barikády a pomáhali tak postupu Sovětů. Jejich tankové a mechanizované jednotky se střetly s Němci dopoledne v Dejvicích, na Klárově a U Bulhara. Do večera sovětské jednotky vytvořily obranný kruh kolem města. Skupina německých armád Mitte už ale z větší části ustoupila. K posledním bojům došlo v noci z 11. na 12. května na Mirovicku.
  

Poznámky: Článek je z tiskového materiálu pro Rekonstrukci bojů o Český rozhlas. Autor děkuje za spoluprácí Tomáši Jaklovi z Vojenského historického ústavu Praha 

 

Nové články v rubrice

  •  FotogalerieAudio

    Rozhlas v období Protektorátu Čechy a Morava

    Rozhlas byl v období 2. světové války nejúčinnější formou propagandy na obou frontách. Nejinak tomu bylo i v případě českého vysílání za protektorátu, které podléhalo německé okupační moci. I přesto byl však rozhlas...

     
  •  Audio

    Rozhlas v květnu 1945

    5. květen 1945. Velkoněmecká říše, která měla trvat tisíc let, se hroutí po 13 letech. Adolf Hitler je mrtvý. Také Emanuel Moravec, apoštol národní zrady, není naživu. Oba spáchali sebevraždu. V Českém rozhlase již...

     
  •  Audio

    Čtyři dny bitvy o Český rozhlas

    V protinacistických náladách působí jako roznětka, když čeští hlasatelé začínají ráno 5. května 1945 vysílat jen česky a hrají zakázané české písně. Svobodné vysílání je pro národ ohromným povzbuzením a vysílané informace...

     

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2014 Český rozhlas