Chrz Ivan

11. 10. 1944 Praha

V letech 1966-1972 vystudoval obor sociologie a etnografie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Později, už při zaměstnání, studoval pod pedagogickým vedením Ladislava Vymětala režii na DAMU (1981-1982). Za studií na Filozofické fakultě pracoval (a na živobytí si vydělával) jako odborný poradce a choreograf v různých divadlech, mimo jiné v Národním divadle, v Divadle na Vinohradech, ve Staadt Theater Kassel, ve Filmovém studiu Barrandov, v Bavaria Film a v televizi. Působil zejména v oboru historie, historického šermu a pohybové spolupráce. Během základní vojenské služby byl dramaturgem Armádního uměleckého souboru. V roce 1974 prošel konkurzem na rozhlasového dramaturga a nastoupil do literárně-dramatické redakce. Po nějaké době byl přeřazen do oddělení seriálů, zprvu šlo zejména o seriál Jak se máte, Vondrovi?, později i další. Byl např. dramaturgem seriálu Záchranka (autoři I. Bednář, K. Hvížďala, K. Steigerwald). 

Během studia na DAMU a zejména pak po absolvování režie pracoval i jako režisér. Nastudoval mj. čtyřdílný seriál V. Hradské připravený k 200. výročí narození J. E. Purkyně Rytíř světlého rozumu (1987), vysílaný v prosincových nedělních odpoledních. K premiéře seriálu napsal J. Halas: "O I. Chrzovi se vědělo, že režírovat umí (i když v rozhlase působí jako dramaturg), ostatně mnohokrát to už dokázal, nikdy mu však nebyla svěřena práce takového rozsahu a významu. Říká se "za důvěru jakost" a v tomto případě byla prvotřídní. Zasvěcenějšímu posluchači bylo hned po poslechu prvního dílu zřejmé, že je svědkem zrodu nového režijního rukopisu. (...) Režijní úspěch je podmíněn i výběrem herců, v tomto případě Rudolf Hrušínský (Purkyně) odvedl pod Chrzovým vedením výkon, který nebude zapomenut." 

V roce 1989 se Chrz stal kmenovým režisérem Slovesné umělecké realizace (nyní v rámci Producentského centra ČRo). Za režii hry J. Horáka Přelíčení s občanem Havlíčkem získal mimořádnou prémii ČLF na přehlídce PBR 1989. Nastudoval rozhlasovou verzi divadelní hry F. Hrubína Oldřich a Božena aneb Krvavé spiknutí v Čechách (1991), hru bulharského autora Stefana Caneva Sokratova poslední noc (1992), F. Dürrenmatta Herkules a Augiášův chlév (1993), P. Landovského Objížďku (1994), Z. Jirotky Školu společenské výchovy (1995), původní hru K. Steigerwalda V pátek večer, v sobotu ráno (1994), dramatické miniatury I. S. Turgeněva Večer v Sorrentu (1996) a Venkovanka (1996), W. Allena Obranu Allenovu (1996) a Postavu Kugelmasse (1996), dramatizaci povídky A. P Čechova Švédská zápalka, dramatizaci prózy H. H. Munro-Sakiho Podivné příběhy lorda Clovise, K. Legátové Legendu o ctnostné Dobromile (všechny 1998), dvanáctidílnou dramatizaci románu J. Galsworthyho Sága rodu Forsythů (1999), kterou pro rozhlas připravil F. Pavlíček, dramatizaci románu G. K. Chestertona Anarchista Čtvrtek, zlý sen (2000), devítidílnou dramatizaci románu G. de Maupassanta Miláček (2005, dramatizace I. Bednář - J. Weberová) a řadu dalších. 

Za režii devítidílné dramatizace románu Umberta Eca Jméno růže (2002, dramatizace M. Lázňovský, dramaturg H. Pekárek) získal Chrz Cenu Prix Bohemia Radio 2006 (v kategorii rozhlasová inscenace pro dospělé posluchače). Bezpochyby právem, neboť je to působivá inscenace dokazující zralost svého tvůrce. Zvláštním uznáním byl na této přehlídce oceněn kolektiv tvůrců téže inscenace za řešení akustického designu. I. Chrz je i režisérem mnoha četeb na pokračování. Z této oblasti jeho činnosti je třeba uvést především 1001 pokračování Pohádek tisíce a jedné noci (ve Stránkách na dobrou noc), v nichž účinkovali skvělí H. Maciuchová a J. Somr (dramaturgie J. Weberová; vydány na CD Radioservisem). Z dalších to byly např. četby z románu švédského spisovatele P. O. Enquista Návštěva osobního lékaře (2002, překl. a úpr. Z. Černík, úč. P. Soukup, 9 částí), Benátské krajky od J. Iwaszkiewicze (2004, tři díly, úč. J. Ornest), anonymního středověkého románu Putování za Svatým Grálem (2006, přeložil J. Pelán, připravila B. Bukovinská, četl J. Hartl, 15 částí), z Deníků V. Woolfové (2007, překl. a úpr. K Hilská, četla T. Medvecká). Právě o natáčení četeb se I. Chrz domnívá, že režisér je ten, který je partnerem, o kterého se herec může opřít, musí cítit jistotu, že řekne-li cokoli špatně, někdo ho zarazí, poradí, ukáže mu cestu. Taková jistota je jedním ze základních předpokladů tvorby. Navíc Chrz tvrdí, že pro herce je nezbytné, aby ve studiu byla uvolněná atmosféra, pohoda, a proto se občas z režie do studia přenese nějaký vtípek, glosa - a už se zase lépe čte. Toto partnerství začíná ostatně už prvním setkáním, kde režisér s hercem o daném tématu promluví, řeknou si, co v něm cítí, jak by ho pojali atd. 

V první polovině osmdesátých let vytvořil několik divadelních inscenací v Opavě, Košicích a Bratislavě. Spolu s J. Vedralem byl I. Chrz iniciátorem a garantem semináře o současné rozhlasové hře, kterou uspořádalo v listopadu 2006 Producentské centrum ČRo. Hlavní náplní celodenního semináře, jehož se účastnilo zhruba pětadvacet mladých zájemců, především vysokoškolských studentů, byl poslech nejpozoruhodnějších zahraničních děl z posledních tří let a diskuse o nich. 

V současné době se I. Chrz usilovně zaměřuje na moderní evropskou hru. Po několika návštěvách soutěže Prix Europe v Berlíně nabyl dojmu, že domácí rozhlasová hra, vycházející z tradice šedesátých let, zaostává a není schopna podchytit moderní trendy, které se uplatňují v zahraničí. Proto také sáhl po hře norského autora P. Schreinera Zpátky na Luční vrch (2007), jež je podle jeho názoru ukázkou modernosti. Tuto hru nabídl k poslechu a analytické debatě na přehlídce slovesné tvorby Bilance, kterou pořádá SRT, jehož je Ivan Chrz zakládajícím členem (od r. 1990). "Tento způsob točení rozhlasových her budí dojem filmu, kdy je posluchač odkázán sledovat děj pouze po zvukové stránce. V Norsku a ve Švédsku se tímto způsobem hry točí a označují se za tzv. movie hry," vysvětluje režisér. K moderní severské dramatice se I. Chrz vrátil ve své zatím poslední realizované hře Hökarängen (2008, přel. Z. Černík, dramaturg M. Velíšek). Hru švédského autora M. R. Montelia slyšel na festivalu Prix Europe v Berlíně 2006, kde získala zvláštní ocenění. 

Ivan Chrz říká, že necítí potřebu upínat se k nějakým svým největším úspěchům a že si je naopak vědom některých neúspěchů, z nichž se však, jak doufá, dokázal poučit. Rozhlasový mikrofon prý dokáže odhalit lež. 

 

Nové články v rubrice

  • Škapa Ivan

    25. 11. 1949 Gottwaldov (Zlín) - 23. 1. 1990 Praha dramaturg, autor, scenárista

     

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2014 Český rozhlas