Z historie Českého rozhlasu Plzeň

Český rozhlas PlzeňFoto: Pavel Bouda

České vysílání v Plzni začalo v posledních dnech 2. světové války. Americká armáda byla ještě nejméně 50 kilometrů od Plzně a město okupovalo 7 tisíc nacistických vojáků, když 5. května obsadili čeští vlastenci 500 W středovlnný vysílač. Ten sloužil okupantům jako místní stanice oznamující přelety bombardovacích svazů a současně rušil české vysílání BBC.

Vysílač byl umístěn v bunkru napůl pod zemí, v místech dnešního sportovního areálu ve Štruncových sadech. Zmíněného dne ve 12:37 poprvé ohlásil Karel Šindler, pozdější první ředitel stanice, památná slova: "Hovoří Plzeň, svobodná Plzeň hovoří!" Vysílání museli brzy přerušit, neboť okupanti učinili pokus o opětovné obsazení vysílače. Následující den, 6. května, kdy kolem poledne Američané za průběžných místních přestřelek Plzeň osvobodili, vlastenci ve vysílání pokračovali a brzy se o program stanice dělili s americkou armádou. V prvních hodinách vysílání však pomohli svými informacemi udržet německou armádu v kasárnách a zamezit unáhleným akcím civilního obyvatelstva proti okupantům. Zabránili tak zbytečnému krveprolití a aniž to plánovali, poprvé v Plzni naplnili důležitou část rozhlasového vysílání - veřejnou službu. 

U sv. Bartolomějě v Plzni se již 8. května ke dni německé kapitulace konala mše, kterou pro příslušníky americké armády celebroval jejich polní kaplan s doprovodem plzeňského sboru Cyrilské jednoty a orchestru. Další oslavy pokračovaly v katedrále 10. května. Jako poděkování za vítězství a mír sloužilo v chrámu přeplněném vojáky několik amerických kaplanů. Obřad byl nahraný na magnetofonový pás, po mši letecky dopraven do Francie a odtud vysílán do USA.
Asi po 14 dnech byla dřevěná strážnice vysílačky v bunkru adaptována na malé studio, svépomocí rozhlasových pracovníků i plzeňských řemeslníků. Zároveň byla na radnici přidělena rozhlasu jedna místnost pro administrativu. Zde začal v polovině června 1945 vycházet týdeník Hovoří Plzeň, pestrý magazín o 12 stranách s fotografiemi, poradnami a rozhlasovým programem. V redakci doktorky Gissübelové jej vydával Rozhlasový odbor Magistrátu města Plzně. 

Pozor, plzeňský rozhlas vysílá 

První sídlo Československého rozhlasu v Plzni

Další osobností, která se zasloužila o rozhlasové začátky v Plzni, byl profesor Josef Skupa. Světoznámý loutkoherec zapůjčil mikrofon, zesilovač a gramofon. Dokonce byl prvním režisérem, autorem programu i technickým vedoucím. Jako jediný měl totiž z průkopníků plzeňského vysílání rozhlasové zkušenosti z hlavního města.
Ačkoli pražský rozhlas, kvůli značnému poškození během Pražského povstání, nemohl nijak pomoci, z Plzně se vysílalo již koncem června 1945 pravidelně každý den od 17:15 do 23:00. Od 20:00 do 22:00 používala vysílač americká posádka. 24. května 1945 se vysílal přímý přenos slavnostního koncertu k osvobození Plzně. Zazněla Smetanova Má vlast v nastudování amatérské Plzeňské filharmonie vedená dirigentem Františkem Preislerem st., dědečkem pozdějšího šéfdirigenta profesionální Plzeňské filharmonie. Skromně zařízené pracoviště na strážnici vysílačky, vybavené čtyřvstupovým zesilovačem, dvěma páskovými mikrofony a dvoutalířovým gramofonem, převzal 1. července 1945 tehdejší Československý rozhlas. Zřejmě jako svou první mimopražskou stanici v Čechách, vedle předválečných stanic v Brně a Ostravě.
 

Hledání vhodného prostoru 

režie malého činoherního studia

Od 1. srpna se Plzeň připojila ke společnému programu Československého rozhlasu bločkem ranního tělocviku, zemědělským magazínem a dětskými besídkami. 19. září se vysílala – živě a simultánně s Prahou – dětská hodinka o Američanech v Plzni. Od počátku patřila do programové nabídky také klasická hudba a rozhlasové hry. Mezi prvními byly dramatizace Puškina, Maeterlincka nebo prvotiny Miloše Kratochvíla a Josefa Turka.
Koncem léta 1945 došlo k postupnému rozšiřování technického vybavení i stěhování na různá místa v Plzni při hledání vhodného prostoru. Stanice sídlila v bývalém německém gymnáziu ve Škroupově ulici, odkud vysílala téměř dva roky. Již 1. února 1946 byl založen Plzeňský rozhlasový orchestr (PRO) – z členů amatérské Plzeňské filharmonie a postupně i z hráčů se zkušenostmi ze Symfonického orchestru Československého rozhlasu v Praze, pro jehož vysílání získal rozhlas tělocvičnu ve školní budově na Americké třídě. Od roku 1947 sloužila rozhlasovému vysílání i část Rečkova sanatoria ve Skrétově ulici.  

Nikdy ne na chvostu 

Plzeňský rozhlas hrál v rámci Československého i Českého rozhlasu vždy přední roli. Přitahoval a vychovával osobnosti různých oborů, ke kterým vedle jmenovaných patřili i druhý ředitel Karel Gissübel, ředitel od roku 1968 Vladimír Semrád, skladatelé a folkloristé Zdeněk Lukáš, Zdeněk Bláha a Jaroslav Krček, Jiří Teml, Jan Málek a Jan Slimáček, literáti František Fabian, František Juřička i současní publicisté Jiří Tomáš Blažek, Ondřej Vaculík a nositelka ceny Ferdinanda Peroutky Eva Klausnerová, Jindra Klímová a další. Při druhé okupaci Čech v roce 1968 se stal plzeňský rozhlas znovu baštou svobodného vysílání.
ČRo Plzeň má nejen překrásný exteriér, ale i zachovalý dobový interiér, i když prostory z roku 1946 nemohou plnit potřeby moderního živého vysílání přelomu tisíciletí. Chloubou jsou prostorově a akusticky skvěle řešená velká studia. Činoherní S3 (1350 m3) ale už neslouží dramatické tvorbě, protože rozhlasová potřeba posledních desetiletí nesměřuje k mnohohlasým dramatizacím. Možná ho časem využije Česká televize, která chce také viditelněji vstoupit do regionů. 

Cesta Plzeňské filharmonie
 

Velké hudební studio ČRo Plzeň, natáčení pořadu U muziky s Plzeňáky aneb O chodovarský soudekFoto:  Archiv ČRo

Velké hudební studio S1 (1500 m3) slouží stále k natáčení klasické hudby, především v produkci Plzeňské filharmonie, která má ve studiu skvělé zázemí. Plzeňská filharmonie od roku 1993 samostatně hospodaří. Úspěšně přežila léta transformace, v omlazeném složení reprezentuje kvalitu české hudby v zahraničí a vytváří základ koncertního repertoáru v Plzni.
Kvalita čtyř plovoucích studií s odděleným způsobem vytápění a větrání je taková, že ani nízké přelety vrtulníků Letecké záchranné služby k blízké nemocnici nenaruší průběh natáčení. V menších studiích natáčí ČRo Plzeň své kulturní, umělecké a publicistické pořady pro vysílání stanic Českého rozhlasu, neboť ČRo Plzeň připravuje posluchačům denně žánrově pestrou hudební nabídku i původní literární a dokumentaristickou tvorbu. Účast na vysílání stanic ČRo 1, 2, 3 a 6 trvá i nadále, vedle starších bratrů v Brně a Ostravě nejvíce mezi regionálními stanicemi ČRo. 

Dobrou stanici tvoří osobnosti  

Pohled na budovu ČRo Plzeň přes parkovou úpravu nám. Míru

ČRo Plzeň vynikal v každém desetiletí v řadě rozhlasových oborů. Od 50. let to byla především produkce klasické hudby, kdy se v čele orchestru vystřídali skvělí dirigenti jako byli Josef Hrnčíř, Martin Turnovský, Antonín Devátý, Bohumír Liška, Josef Blacký, Jiří Malát, řadu třinácti jmen uzavírá Hynek Farkač. Od 60. let se v ČRo Plzeň začalo stereofonně natáčet v oboru hudby i činohry, v 70. letech zde byla významná elektroakustická laboratoř, ve které se věnovali vážné hudbě takoví autoři jako Miloslav Kabeláč, Karel Odstrčil, Miroslav Hlaváč, Jan Hanuš a Milan Slavický a další. V 80. letech se zde začalo i stereofonně vysílat.
Doktor Gissübel v roce 1947 napsal: "Nová rozhlasová budova bude znamenat i nový rozvoj plzeňského rozhlasu... obsáhne dokonale širokou oblast od Teplic přes Rakovník, Příbram, Strakonice až po Vimperk. Je to téměř třetina Čech. Všechny tyto kraje směřují dostředivě k Plzni. Plzeňskému rozhlasu připadne potom čestná úloha iniciátora a zprostředkovatele vztahů jednotlivých krajů." Neplatí tato myšlenka i dnes? 

ČRo Plzeň a současnost 

V současnosti se úsilí stanice zaměřuje především na vysílání, chce být rádce a pomocník posluchačů. Regionální stanice veřejné služby je potřebná také pro pěstování kulturní identity občanů kraje a pro objektivní a nezávislé vysílání zpravodajských a publicistických informací. Cílem současné generace zaměstnanců a spolupracovníků ČRo Plzeň je nejen udržovat zmíněné tradiční hodnoty a zachovávat archivní bohatství, ale také modernizovat významné stavební dědictví Českého rozhlasu a města Plzně.