Redaktor Miloš Čtrnáctý vzpomíná na učitele Aloise Jiráska - 1964, dr. František Pavlíček hovoří o národním charakteru - 1968
Za naši pozornost stojí hned dva patnácté srpny, jimiž jsou datované snímky rozhlasového archivu. Dobou svého vzniku spadají do 60. let, ale oba jsou vlastně docela nadčasové.
Ten první snímek přináší vzpomínku na Aloise Jiráska – takovou, jakou v učebnicích literatury nenajdeme – osobní, úsměvnou. 15. srpna 1964 o Jiráskovi hovořil u mikrofonu – už jako starý pán - redaktor Miloš Čtrnáctý. Ano… ten, který stál u zrodu našeho rozhlasu. Miloš Čtrnáctý byl pravděpodobně požádán, aby na Jiráska vzpomněl u příležitosti jeho nadcházejících srpnových narozenin.
Přelaďme do 15. srpna roku 1968. Obrodný proces, který si říká Pražské jaro, je v plném proudu a nikdo ještě neví, co se stane už za necelý týden. Cenzura spí, společenská diskuse je v plném proudu, sdělovací prostředky zažívají vrchol své renesance započaté v průběhu 60. let.
Už tři roky je uměleckým šéfem Divadla na Vinohradech jistý dr. František Pavlíček, dramatik a scénárista, dlouholetý spolupracovník Čs. rozhlasu, toho času také člen nejvyššího stranického orgánu – ÚV KSČ.Později mu jeho činnost během Pražského jara 68 přinese úlohu zakázaného autora. Ale 15. srpna 68 o tom ještě nic netuší a hovoří v rozhlasovém pořadu Živá slova o našem národním charakteru. A jak se můžete přesvědčit, Pavlíčkova slova jsou živá i po půlstoletí od svého vyřčení.
