Rozhlasové listování: Věra Špinarová, Za vše můžu já

Mému synovi Adamovi, mamince, památce mého brášky Luboše a všem přátelům, kteří mě dobře znají, a přesto mě mají rádi.

Tuto větu najdeme na předsádce útlé knížky, kterou podle vyprávění nedávno zesnulé ostravské zpěvačky Věry Špinarové napsala publicistka Karin Stružková. Kniha vyšla v roce 2001 a hned v úvodu Věra Špinarová vysvětluje, proč vůbec začala vzpomínat. Vždyť byla tehdy vlastně mladá! Jenomže ji čekala operace, která sice nebyla náročná, ale její následky nemusely být vůbec veselé.

Když chlap dostane špatnou zprávu, sebere se a jde do hospody. Když dostane špatnou zprávu ženská, jde nakupovat nebo začne uklízet - záleží na tom, jak špatná ta novina je.

Věra Špinarová se tedy pustila do uklízení a při té příležitosti došlo i na zásuvky, do kterých se už hodně dlouho nikdo nedíval.

Z jedné z nich na mě vypadl skoro celý můj život. Fotografie, novinové výstřižky, plakáty, uschlá růže, malý plyšový méďa, parte, rozvodový rozsudek, žádost o byt i pokažené celní prohlášení, první bačkůrky mého syna, noty psané neuměle rukou třináctileté holky...

Věra Špinarová se nikdy nedívala zpátky, nikdy nebilancovala, vždycky byla zvědavá, co jí budoucnost teprve přinese. Jenže:

Najednou jsem zjistila, že jsou takové chvíle v životě lidském, kdy myšlenky samy začnou utíkat do minulosti a ze zapomenutých koutků duše neodbytně vymetají pavučinky vzpomínek...

Zveme vás tedy k poslechu čtení ze vzpomínek paní Věry Špinarové. Četbu připravila Eva Lenartová, v režii Simony Nyitrayové, se kterou na technické stránce pořadu spolupracoval Aleš Huber a hudebně Václav Bělohlavý, uslyšíme členku souboru ostravského divadla Komorní scéna Aréna Alenu Sasínovou-Polarczyk.