„To je ten mořský veterán: z tří jednoho zastaví. Co, hrome, chce tvůj žhavý zrak, šedivče prastarý?“ Takto začíná jedna z nejznámějších básní velkého anglického pěvce Samuela Tailora Coleridge (1772–1834) a zároveň jedna z nejdůležitějších básní evropského romantismu. Tři mládence, kteří jdou na svatbu, zastaví starý námořník. Chytí jednoho z nich za ruku, host se vzpírá, ale tajemnému vyprávění se chtě nechtě musí podvolit. Postupně se ocitá na lodi podivného příběhu a prožije spolu se starým plavcem dramatickou, temnou cestu.
Balada o starém námořníkovi byla plodem Coleridgeovy tvůrčí spolupráce s básníkem a druhem Williamem Wordsworthem, ale jeho podíl na ní není zcela jasný. Zatímco Wordsworth tvrdil, že poradil Coleridgeovi klíčový motiv celé balady (zastřelení bájného albatrosa), Coleridge přiznal Wordsworthovo autorství jen u některých veršů. Nicméně nesporným Coleridgeovým výtvorem je ústřední příběh mořeplavce zahnaného bouří mezi arktické ledovce a vystaveného za svévole a zbytečné zabití albatrosa pomstě tajemných nadpřirozených sil. Celá báseň zásadním způsobem transformuje hlavní téma lidové balady, jímž je provinění hrdiny proti kosmickému řádu a následný trest. Totiž – místo osudu či pevného řádu zákona v ní působí tajemné a nepochopitelné síly.
Přes odmítavé reakce přátel a většiny tehdejších recenzentů (jeden z nich báseň dokonce nazval „nejpodivnější ptákovitou, která kdy vyšla“) otevřela Balada o starém námořníkovi kapitolu – a nejen anglického – literárního romantismu. Do českého prostředí celou skladbu uvedl poprvé v roce 1897 J. V. Sládek pod názvem Skládání o starém námořníku.
Nedělní Souzvuk na stanici Vltava uvede Baladu o starém námořníkovi jako příspěvek do projektu Britský rok. Báseň zazní v překladu Josefa Palivce, který jí ponechal její temnou svůdnost, a přitom se nevzdal jazykového kouzla, typického pro své vlastní básně.
Neděle 7. března, ČRo 3 – Vltava, 9.30
Zdroj: Týdeník Rozhlas
