V létě 1947, za dlouhých procházek kolem Kunštátu, začal František Halas v přítomnosti mladého začínajícího brněnského básníka Ludvíka Kundery rozvíjet myšlenku „dát pod střechu jedné knížky hlasy básníků a spisovatelů, kteří se kolem Kunštátu nějak ochomejtli“. Ať prý z toho Kunštát „aspoň něco má“. Kniha Kunštátské akordy skutečně vyšla, i když o dvacet let později (v brněnském Bloku) a je v logice tajemných drah osudu, že Ludvík Kundera v Kunštátě potkal svoji budoucí ženu a nakonec tam i natrvalo zakotvil.
Kunštát se mu od sedmdesátých let minulého století stal, obrazně i doslova, prvním útočištěm i poslední jistotou. A Kunštát z toho opravdu „něco má“, neboť z Kunderova domu se postupně stala malá univerzitní dílna (ba přímo středoevropská „křižovatka a překladiště“). To je jasným důkazem, že umělecká centra se dávno přesunula z hlučných měst do nečekaných končin. Kunderovo (a jedním dechem dodejme, že i Halasovo, Bochořákovo, Tomešovo…) kunštátské hnízdo přitahuje a současně do světa posílá svá literární obdarování. Do Kunštátu stále vedou cesty básníků, výtvarníků, čtenářů i studentů. A pak – z Kunderovy kunštátské dílny vycházejí do světa knižní poselství. Především autorova: básnické sbírky, divadelní, rozhlasové a televizní hry, literární i výtvarné eseje a vernisážové promluvy, prozaické texty a vzpomínková ohlížení nebo halasovská monografie, studie o dadaismu a expresionismu a desítky dalších editorských projektů a antologií, které v posledních letech nabírají díky nakladatelství Atlantis podobu osmnáctisvazkových sebraných spisů.
A současně jsou nám z Kunderova kunštátského uměleckého překladiště souvisle zpřístupňováni autoři převážně německé jazykové oblasti – Huchel, Celan, Trakl, Arp, Benn, Brecht… To vše, nesené Kunderovou vzdělaností, erudicí a řeholní pracovitostí, má svůj pomyslný střed v básníkově pracovně, jejíž okna vedou na kunštátský rynek. A nejen pro autora těchto řádků se tato pracovna stala vlídným prostorem studovny-galerie-knihovny-čajovny.
Básník, překladatel, esejista, dramatik, editor, vysokoškolský pedagog i kunštátský patriot Ludvík Kundera se 22. března dožívá devadesáti let. A jako malé připomenutí Kunderova díla stanice Vltava připravila – a v rámci nedělního Souzvuku odvysílá – kompozici z jeho básnických textů (doprovázených vzpomínkovou reflexí Emila Juliše), jejímž ústředním motivem není nikdo menší než Kunštát.
ČRo 3 – Vltava, neděle 21. března, 9.30 hod.
[
