Odborníci hledají cestu k záchraně nejvzácnějších nosorožců

Nosorožec tuponosýFoto: Zdeněk Čermák

Ve středu 2. 9. 2008 se do ZOO Dvůr Králové sjeli odborníci z celého světa, aby společně hledali cestu k záchraně severního poddruhu nosorožce tuponosého. Reálnou šancí pro záchranu poddruhu je spojení posledních zvířat žijících v přírodě s reprodukceschopnými zvířaty žijícími v zajetí. Jedinou chovnou skupinou na světě je stádo v ZOO Dvůr Králové, kde se ale poslední mládě narodilo v roce 2000. Odborníci se shodli, že přesunutí reprodukce schopných jedinců do přírodních podmínek navodí přirozené sociální a teritoriální chování nutné k pravidelnému rozmnožování zbylých samic. Byl vypracován akční plán projektu, který bude realizován jako mezinárodní projekt Světové asociace zoologických zahrad a akvárií (WAZA). Záchranu poddruhu podporuje také UNESCO.

Nosorožec tuponosý má dva geneticky odlišné poddruhy. Ve velké části jižní Afriky žije jižní poddruh (Ceratotherium simum simum), který se ale asi před 110 lety dostal na pokraj vyhubení, protože žilo posledních 20 (někdy je uváděno, že jen 10) zvířat. Podařilo se je zachránit na soukromých farmách (rezervacích) bílých chovatelů. Severní poddruh (Ceratotherium simum cottoni) žil na území pěti států uprostřed Afriky (Kongo, Čad, Středoafrická republika, Sudán, Uganda). Ještě v roce 1960 tam žilo 2250 nosorožců, dnes zbylo snad několik jedinců v národním parku Garamba v Demokratické republice Kongo, kde hrozí, že se stanou obětí pytláků. V rámci mezinárodně organizované snahy o jejich záchranu byla před několika lety pro poslední zvířata připravena rezervace v Keni, kam se však nosorožce nepodařilo přemístit pro nesouhlas konžských úřadů. V té době jich zbývalo ještě asi 10. Při terénním výzkumu realizovaném v Garambě v roce 2007 byl pozorován jeden nosorožec, ale nalezeny stopy na řadě míst. Proto odborníci stále doufají, že několik kusů přežívá dodnes. 

Reálnou šancí pro záchranu poddruhu je spojení posledních zvířat žijících v přírodě s reprodukceschopnými zvířaty žijícími v zajetí. Jedinou chovnou skupinou na světě je stádo v ZOO Dvůr Králové, kde se ale poslední mládě narodilo v roce 2000. Pokud se situace nezmění během příštích let až desetiletí, poddruh vyhyne. Proto zoo iniciovala mezinárodní setkání odborníků, kterého se zúčastnili zástupci WAZA (Světová asociace zoologických zahrad a akvárií), EAZA (Evropská asociace zoologických zahrad a akvárií), ARSG (Africká skupina pro výzkum nosorožců), neziskové organizace Back to Africa a odborníci z evropských univerzit, výzkumných pracovišť a zoologických zahrad včetně českých. Jednání se zúčastnil i zástupce UNESCO. 

Diskutovalo se o reprodukční schopnosti posledních zvířat v zajetí na základě výzkumu realizovaného týmem IZW Berlín, ve spolupráci s Veterinární univerzitou Vídeň. Prezentována byla i populační studie týkající se případné úspěšnosti projektu při dvou až šesti zakladatelích v dlouhodobém horizontu. Důkladně se diskutovalo o problematice chovu v zajetí včetně nedostatečné reprodukce a páření a včetně nejnovějších výsledků a metody umělého oplodnění. 

Odborníci se shodli, že jedinou reálnou šancí vzhledem k věku zvířat je přesunutí reprodukceschopných jedinců do přírodních podmínek, které navodí přirozené sociální a teritoriální chování, nutné k pravidelnému rozmnožování zbylých samic. Zároveň byl vypracován akční plán projektu, který bude realizován jako mezinárodní projekt Světové asociace zoologických zahrad a akvárií (WAZA) a nadále bude probíhat výzkum na poli umělé inseminace. V současné době profesionální stopaři hledají poslední zvířata v Národním parku Garamba.