24. května  2010  rubrika: Příbuzní

Cesta k současné podobě orangutanů

Orangutan bornejský - Foto:  Isifa/Getty Images

Orangutan bornejskýFoto:  Isifa/Getty Images

Evoluce orangutanů je mnohem lépe doložena fosilními nálezy než evoluce afrických lidoopů. Původně se badatelé domnívali, že orangutani vznikli z asijských miocénních lidoopů - sivapitéků. V posledních letech ale mají paleoantropologové o příbuznosti orangutanů a sivapitéků značné pochybnosti. Registrují totiž značné rozdíly ve stavbě jejich zubů i stavbě skeletu končetin a trupu.

Ani molekulárně biologická data příliš nepodporují vznik orangutanů ze sivapitéků, protože v období svrchního miocénu, tedy před 10-8 miliony let, kdy se předpokládá oddělení orangutanů od ostatních hominidů, byli sivapitéci už příliš specializovaní, což by znamenalo, že by orangutani museli vzniknout mnohem dříve. Středně miocénní vznik orangutanů však nepodporují genetické studie ani samotné fosilní nálezy. 

Podrobná analýza nálezů dryopitékovitých lidoopů však poukázala na hned dva vhodné pozdně miocénní kandidáty na příbuzné orangutanů, rod Ankarapithecus z Turecka a rod Lufengpithecus z Číny. 

Lebka primáta Sivapithecus indicus, Muséum national d'histoire naturelle, Paříž - Foto: Funk Monk,  Wikipedia

Lebka primáta Sivapithecus indicus, Muséum national d'histoire naturelle, PařížFoto: Funk Monk, Wikipedia

Ankarapithecus má některé znaky podobné drypitékům, mnohé znaky jako jsou poměrně velké očnice a tvar obličeje však nápadně připomínají orangutany, některé, například relativně silnější sklovina, pak zase sivapitéky. Mnozí odborníci se domnívají, že se jedná o velmi vhodného předka pro orangutany, jak morfologicky tak časově, nálezy jsou datovány zhruba na 9 - 10 milionů let. Bohužel víme jen velmi málo o stavbě těla a končetin ankarapitéků. 

Čínský Luphengpithecus je překvapivě podobný dryopitékům, a odborníci se shodují, že se jedná o velmi blízkého příbuzného evropského rodu Dryopithecus. I když tento primát nemůže být podle všeho přímo spojován se vznikem orangutanů, již jeho přítomnost ve východoasijském regionu naznačuje, že dryopitéci mohli proniknout do tohoto regionu a v rámci rychlé adaptace mohly vzniknout ankarapitékům podobné formy lidoopů, z nichž se mohli vyvinout orangutani. Nejnovější nálezy rodu Lufengpithecus, nověji řazené také do rodu Khoratpithecus, z Thajska vykazují příbuznost ještě více. Zuby těchto druhů dryopitékovitých lidoopů vykazují celou řadu nápadných podobností se současným orangutanem. 

Obě zmíněné varianty vzniku orangutanů jsou v dobré shodě s analýzami dalších biologických oborů, které jednoznačně potvrzují homogenitu a nepochybnou příbuznost všech recentních zástupců čeledi Hominidae, tedy orangutanů, goril, šimpanzů a lidí. Schwartz a Green se dokonce domnívají, že lidé a orangutani jsou blízce příbuzní, a že předci orangutanů, příbuzní dryopitéků, žili před 13 miliony lety od Afriky až po Asii. Ale nálezy z Evropy, zejména četné nové nálezy ze Španělska staré přes 15 milionů let, tento názor nepodkládají. 

Pro vznik orangutanů z asijských dryopitékovitých lidoopů hovoří i fakt, že orangutan žil ještě ve středním a zejména ve svrchním pleistocénu po celé východní a jihovýchodní Asii. Středně pleistocénní nálezy jsou známy především z území dnešní Číny. Většina důležitých fosilií pak pochází z celé řady svrchně pleistocénních lokalit od jižní Číny až po Sumatru. Nejdůležitější pak jsou ze Sumatry, Malajsie a zejména pak z Vietnamu. Z Vietnamu jsou známy poměrně úplné nálezy, za zmínku zvláště stojí téměř kompletní kostra dospělého orangutana a kostra mláděte (Pongo pygmeus, lokalita Hoa Binh, 18 000 let stará kostra). Orangutani z konce čtvrtohor - současníci lovců mamutů - žili v mnohem chladnějším klimatu, měli menší tělo a mnohem větší zuby než současní orangutani. Moderní orangutani se pak vyskytovali na Jávě, kde byli před několika tisíci lety vyhubeni, a dodnes obývají Sumatru (orangutan sumaterský, Pongo abeli) a Borneo (orangutan bornejský, Pongo pygmaeus - s několika poddruhy). 

Systematika orangutanů je dost komplikovaná. Všechny pleistocenní druhy jsou řazeny k bornejskému druhu Pongo pygmaeus. V současné době je popisováno minimálně 6 poddruhů prehistorických orangutanů, většina z nich žila v jihovýchodní Asii. Mnozí odborníci se dnes domnívají, že populace orangutanů žijících na Sumatře patří k samostatnému druhu, orangutan sumaterský čili Pongo abeli, který se vyvíjel po většinu pleistocénu odděleně od ostatních populací. Tento názor však není bez problémů, sumaterský orangutan může totiž mít plodné potomstvo s orangutanem bornejským a liší se od bornejského orangutana mnohem méně než pouhých 18 000 let staré poddruhy z kontinentální Asie. 

Autor:  Marina  Vančatová, Václav Vančata
 

Nové články v rubrice

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2019 Český rozhlas