Elmar a Žaneta v akci
Zdeňka Jeřábková s ElmaremFoto: Khalil Baalbaki
Poklidné dny v orangutaním pavilonu vystřídalo vzrušení. Pro náš orangutaní pár bylo jistě vítané, pro ošetřovatele ovšem znamenalo dosti náročné skloubení potřeb a bezpečnosti zvířat spolu se zajištěním chodu expozice. Co se vlastně stalo? Hovoří Ing. Zdeňka Jeřábková.
Měli jsme tu malý problém - jak už to u nových staveb bývá, porouchal se nám jeden šuplák. Při jeho provozu bylo slyšet divný zvuk, takže jsme na poruchu upozornili techniky a bylo potřeba jej celý rozebrat. Protože jsou šrouby šupláku zavařené, aby nám je orangutani nerozmontovali, což oni velmi dobře umí, bylo potřeba celý kryt odvařit. A když se v pavilonu svářelo, dělo se něco nového, přišli tam řemeslníci, to orangutany zajímalo.
Jednalo se o šuplák mezi vnitřním prostorem a velkou expozicí, proto jsme Elmara a Žanetu museli zavřít do okolních menších expozic. Samice Žanda potom byla přes chodbičku svědkem, co se všechno u šupláku děje a řemeslníky pečlivě kontrolovala. Sledovala, jak se odstraňuje kryt a pod ním jsou ozubená kola, moc jí to zajímalo. Dostala i tričko, aby se při sledování mohla taky do něčeho zabalit. To jí vydrželo celý půlden.
Činorodá ŽanetaFoto: Jana Myslivečková, ZOO Dvůr Králové
Potom už mohli orangutani zase jít do velké expozice. Ale pro zvířata, která jsou zvyklá být sama, jsou zvyklá na svůj denní režim, kdy mají pravidelné krmení, pití, péči ošetřovatelek, to znamenalo zásah do jejich životního rytmu, se kterým se musela vyrovnávat. Možná i proto se stalo něco výjimečného.
V pavilonu zůstaly dva stromy, které jsme nechtěli při přestavbě zničit , zkusili jsme je tam nechat, s tím, že jsme je ochránili elektrickým ohradníkem. Byla to lepší volba než prostor zcela vymítit – pokud si orangutani prostor zničí, nebudou mít nic. V pozdním odpoledni orangutan Elmar, který je jinak, jak už jste si jistě z pozorování všimli a jak už to u samčích orangutanů bývá, docela líný, překonal struny ohradníku. Najednou seděl jednom fíkusu a strašně mu to tam slušelo. I Žanda ten den zlobila, nechtěla přejít mezi prostory pavilonu, to už jsme tušili, že už se něco děje. Elmar tam tedy seděl, okusoval lístečky, rozhlížel se a dokonce se ozval typickým hrdelním hlasem, který samci vydávají díky rezonančnímu vaku pod krkem. Je to zvuk, který je slyšitelný na několik kilometrů a samci jím ohlašují, že dané teritorium je jejich a že se mu mají ostatní samci vyhnout. Elmar si tak tedy označil pavilon Ptačí svět za své teritorium a oznámil všem, aby „vypadli“.
Žanda seděla vedle na prknech, nijak mu nepomáhala, jen se dívala, co táta udělá. Na pohled to bylo velmi hezké, ale ne z hlediska bezpečnosti zvířat. Okamžitě jsme museli zavolat ošetřovatelku, která naštěstí bydlí v areálu zoologické zahrady, ta je šla dovnitř nalákat do menších expozic. Ráno přišli naši údržbáři a elektrikáři a museli ohradník opravit. Zřejmě došlo k elektrickému zkratu - jak se stromy zalívají a rosí, lístečky, které byly mokré a přerůstají přes dráty, způsobily zkrat.
Takových věcí se určitě stane víc, orangutani neustále kolaudují své nové prostory. Ze zkušeností je známo, že orangutani jsou dlouho v klidu, dlouho se nic neděje, a pak najednou něco vymyslí. Ale je to příjemné, pokud se nestane nic jim, nebo návštěvníkům nebo prostor úplně nezničí, pak je to jedině v pořádku. Taková práce se zvířaty zkrátka je.
